Charakteristiky typů biochor pro Plzeň

originální text výtahu z dokumentu TYPY BIOCHOR ČESKÉ REPUBLIKY poskytnutý Ing. Bínovou, CSc., Společnost pro životní prostředí, spol. s r.o., zkrátil pro území Plzně a okolí Ing. Čihák

Uspořádání charakteristik typů biochor

Typy biochor jsou seřazeny podle vegetačních stupňů (bez ohledu na rozlišování suchých oblastí znaménkem "-").

V rámci vegetačních stupňů jsou typy biochor seřazeny dle abecedního pořadí označení reliéfu, které zabírá druhou pozici kódu:

kód	reliéf	kód	reliéf
A	antropogenní tvary	Q	pahorkatiny se skalními městy
B	erodované plošiny	R	plošiny
D	podmáčené deprese (sníženiny)	S	svahy
H	hornatiny	T	podmáčené roviny
I	izolované vrchy	U	údolí
K	ledovcové kary	V	vrchoviny
L	širší nivy	W	vrchoviny se skalními městy
N	užší nivy	Y	hornatiny se skalními městy
P	pahorkatiny	Z	hřbety

V rámci takto vymezených tvarů jsou jednotlivé typy biochor seřazeny podle abecedního kódu substrátu, bez ohledu na to, zda je písmeno označující substrát malé či velké.

kód	substrát	kód	substrát
E	na spraších	o	na kyselých horninách
h	převážně hlinité	P	na neutrálních plutonitech
J	na bazickém krystaliniku	R	na kyselých plutonitech
L	na permu	T	na křemencích
M	na drobách	U	štěrkopískových teras
N	na zahliněných štěrcích (a píscích)	X	na kaolinickém permu

 Znaménko "*" je předřazeno těm skupinám typů geobiocénů, jejichž zastoupení dle názoru zpracovatele v reprezentativním regionálním biocentru není žádoucí nebo alespoň nutné.

U každého typu biochory jsou uvedeny skupiny typů geobiocénů (STG):

kód	skupiny typů geobiocénů	kód	skupiny typů geobiocénů
D	dominantní	K	kontrastní

Zkratky STG viz Rukověť projektanta ÚSES.

Dále jsou pro cílové ekosystémy použity zkratky fyziotypů. Zkratky upravila Bínová pro potřeby stanovení cílových ekosystémů NR a R ÚSES. 

Plzeň a okolí

Kód typu biochory	Název typu biochory	Výskyt v Plzni a okolí	Vegetační stupeň
-3BE	Erodované plošiny na spraších v suché oblasti	Újezd – Božkov – Letkov, Losiná – Černice – Ostrá hůrka – St. Plzenec	3.
-3BL	Erodované plošiny na permu v suché oblasti	Malesice – Radčice – Roudná – Bílá Hora, Vejprnický potok – Na brůdku, Sulkovský les, Čertův les – Pytlíkův sad	3.
-3BM	Erodované plošiny na drobách v suché oblasti	Božkov – Koterov, les V Pytli – Červený Hrádek – Zábělá	3.
3BN	Erodované plošiny na zahliněných štěrcích	severně Chlumu, Háj u Druztové	3.
3Nh	Užší převážně hlinité nivy	niva Mže, Radbuzy, Úhlavy, Úslavy	3.
-3PJ	Pahorkatiny na bazickém krystaliniku v suché oblasti	Chlum – Holý vrch u Bukovce, Háje u Koterova, Dubová hora – Litice – Výsluní, České údolí pod hrází	3.
-3PM	Pahorkatiny na drobách v suché oblasti	Dubová hora, Val – černický hřbitov	3.
-3RE	Plošiny na spraších v suché oblasti	jižně Radobyčic	3.
3RN	Plošiny na zahliněných píscích	Křimice – Skvrňany – centrum Plzně - Doudlevce, vily Lochotín – Zavadilka, Valcha, České údolí nádrž, Radobyčice, Bručná – Slovany – Jateční, Lobzy – Doubravka – Újezd, Senec	3.
3RU	Plošiny štěrkopískových teras	Nová Hospoda - Valcha	3.
-3UJ	Výrazná údolí v bazickém krystaliniku v suché oblasti	údolí Berounky od sv. Jiří k Zábělé	3.
-4BX	Erodované plošiny na kaolinickém permu v suché oblasti	okolí Boleveckých rybníků, Chotíkovský les	4.
4Do	Podmáčené sníženiny na kyselých horninách	Bolevecké rybníky	4.
-4PM	Pahorkatiny na drobách v suché oblasti	Rokycanská u hranic města, jižně Kyšic	4.
4VM	Vrchoviny na drobách	Městský les a svahy pod Radyní	4.

 Okolí Plzně 

Kód typu biochory	Název typu biochory	Výskyt v okolí Plzně	Vegetační stupeň
3Do	Podmáčené sníženiny na kyselých horninách	Líně - Úherce	3.
-3PP	Pahorkatiny na neutrálních plutonitech v suché oblasti	Štěnovice – Štěnovický Borek – Nebílovský Borek	3.
-3RL	Plošiny na permu v suché oblasti	západně od Plzně (Tlučná – Nýřany)	3.
-3UM	Výrazná údolí v drobách v suché oblasti	údolí Berounky pod Plzní (od Zábělé)	3.
-4BE	Erodované plošiny na spraších v suché oblasti	Nevřeň	4.
4PJ	Pahorkatiny na bazickém krystaliniku	vrch Kluk u Robčic	4.
-4PR	Pahorkatiny na kyselých plutonitech v suché oblasti	SZ od Myslinky	4.
4RN	Plošiny na zahliněných štěrkopíscích	severní svah Krkavce, Chotíkov – Nová Hospoda a dál po karlovarské silnici	4.
-4VP	Vrchoviny na neutrálních plutonitech suché oblasti	východní svahy Vysoké k Úhlavě	4.
4ZT	Hřbety na křemencích	Čilina, Hradiště – Kokotsko, Stradiště, Hůrka u St. Plzence – Sutice, Radyně, Farská skála, Vysoká	4.

Plzeň a okolí

-3BE Erodované plošiny na spraších v suché oblasti 3. v.s.

- kontrastně-similární, v 1.3, 1.16, 2.2 similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.1, 1.3, 1.16, 1.18, 1.19, 1.20, 1.23, 1.28, 1.55, 2.2.

Plzeň a okolí: Újezd – Božkov – Letkov, Losiná – Černice – Ostrá hůrka – St. Plzenec

Typ se nachází na Plzeňsku, v Podkrušnohoří, v široké oblasti na pomezí středních a západních Čech, na jihozápadní Moravě a na Opavsku ve Slezsku. Celkem je typ tvořen 69 segmenty s průměrnou plochou 7,2 km2 a celkovou plochou 490 km2. Nejvíce je typ zastoupen v Plzeňském bioregionu (1.28), kde leží 142 km2, hojně též v Opavském (2.2), s 87 km2, Křivoklátském (1.19), kde je 74 km2 a v Karlštejnském (1.18) s 70 km2. Nejmenší plochu zabírá v Mosteckém (1.1) a Slapském (1.20) bioregionu, kde leží po 17 km2.

Reliéf má většinou ráz mírně ukloněné plošiny, rozčleněné malými svahovými údolími a stržemi. Odlišný charakter mají segmenty na plošinách mezi zaříznutými údolími, kde spád roste směrem k okrajům plošin a vznikající strže už jsou součástí biochor údolí. Převýšení v rámci segmentů bývá do 80 m. Relativně menší převýšení bývá v rámci nížinných bioregionů, relativně vyšší v rámci pahorkatin a vrchovin. K typickým tvarům patří pahorky na tvrdších vystupujících podložních horninách, kde bývají menší opuštěné lomy, častější jsou však malé opuštěné i velké aktivní hliníky těžící spraše pro potřeby cihelen. Na Plzeňsku (mj.) jsou pozůstatky po hlubinné těžbě rud a uhlí (haldy, šachty), někde mohutné dopravní stavby (násypy a zářezy dálnic a železnic).

Substrát je převážně tvořen sprašovými hlínami s úlomky podložních hornin, vzácněji sprašemi. Na vystupujících pahorcích a svazích údolí se však objevují i podložní, zpravidla skalní horniny: proterozoické a permokarbonské břidlice, ruly.

Půdy jsou převážně hnědozemě, vzniklé po odlesnění a zorání luvizemí. V chladnějších a okrajových územích hnědozemě přecházejí do luvizemních hnědozemí a vzácněji i do luvizemí, ojediněle oglejených. V nivách jsou glejové fluvizemě a gleje, na vystupujících kyselých podložních horninách kyselé kambizemě, na bazických pararendziny. Půdy mají světle hnědou barvu.

Klima je mírně teplé (MT11) a srážkově v rámci 3. vegetačního stupně suché. V údolích jsou podmínky pro tvorbu místních teplotních inverzí a na plošinách pro slabé přízemní inverze. Díky převažující poloze segmentů v depresích se zde může projevovat vliv nadregionálních teplotních inverzí. Některé segmenty však díky vyvýšené poloze v rámci nížin a výraznějším svahů v rámci vrchovin mají nevhodné podmínky pro vývoj teplotních inverzí. Na ojedinělých strmějších svazích se v mírné formě projevuje i expoziční klima.

Vegetace: Varianta hercynská základní (1.1, 1.3, 1.16, 1.18, 1.19, 1.20, 1.23): Rozhodujícím typem potenciální přirozené vegetace jsou hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), které podél toků střídají olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum) a v pramenných úsecích ostřicové jaseniny (Carici remotae-Fraxinetum). Na odlesněných místech bývají louky svazu Arrhenatherion, na vlhkých místech svazu Calthion, resp. Molinion.

Varianta plzeňská (1.28): Z migračních důvodů (absence habru a doprovodného podrostu) zde potenciální přirozenou vegetaci tvoří acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae).

D: 3B3 (72), 3BD3 (15), 3BC3 (5)

K: 2BD3 (3) – chybí v 1.28, 1.55, 2.2, 3AB3 (2), 3BD3 (+) – jen v 1.18, 3BC5a (3).

Současné využití krajiny:

Lesy 7 %, travní p. 5 %, vodní pl. 1 %, pole 76,5 %, sady 4,5 %, sídla 3 %, ostatní 3 %.

Lesy jsou zastoupeny vzácně, jsou malé a převážně se nacházejí pouze na svazích údolí a strží. V dřevinné skladbě velkých a středně velkých lesů převažují kulturní smrčiny, často doplněné kulturními bory a při okrajích duby a akáty. V malých lesích ve stržích se objevuje pestrá mozaika převážně pionýrských dřevin - akátu, břízy, habru, jasanu, lip, místy doplněná dubem a borovicí.

Travní porosty jsou vzácné, vázané na ojedinělé potoční nivy a příkřejší svahy v údolíčkách. V nivách jsou to bývalé vlhké louky, dnes často neobhospodařované a měnící se v ruderalizované mokřady. Na svazích byly sušší pastviny a zaniklé staré zatravněné sady - i tyto plochy jsou málokdy využívané a zarůstají nálety křovin. Velmi specifickými kulturními porosty jsou kryta četná polní letiště. Biologicky cenných porostů je málo.

Vodní plochy jsou vzácné, nejběžnější jsou malé potoky v údolíčkách, často znečištěné a zbahněné. Vzácnější jsou větší potoky, na Plzeňsku se nacházejí i krátké úseky malých řek. Stojaté vody jsou ještě vzácnější, zastoupené ojedinělými malými rybníky u lesů v údolích nebo na návsích. V celém typu se nachází i několik středně velkých rybníků.

Pole v tomto typu biochory zcela dominují, protože často je tento typ v bioregionech nejúrodnější. Pole jsou většinou velká, ohraničená stržemi a příkopy, vzácněji sady, komunikacemi a lesy. V polích bývá minimum rozptýlených dřevin, což je ale částečně kompenzováno jejich výskytem v sousedních biochorách.

Sady jsou vázány na okraje vesnic a ojedinělé zahrádkové kolonie.

Sídla jsou zastoupena především středně velkými a velkými vesnicemi, v Čechách též malými, postupně se vysídlujícími vesnicemi. Památky lidové architektury jsou zde vzácné, roubené stavby se nacházejí téměř pouze na severu. Charakterističtější pro tento typ jsou spíš ojedinělé zděné statky a kapličky ve stylu dožívajícího vesnického baroka a empíru, jako v Černicích, Starém Plzenci v Plzeňském bioregionu. V sousedství měst jsou typické menší továrny.

Náhradní typy: -3RE, v 1.16 -3BL.

Cílové ekosystémy: přirozené: HD, BU-K, LO-PO

náhradní: MT

 

-3BL Erodované plošiny na permu v suché oblasti 3. v.s.

– kontrastně-similární, v 1.16 a 1.30 similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.1, 1.16, 1.17, 1.24, 1.28, 1.30.

Plzeň a okolí: Malesice – Radčice – Roudná – Bílá Hora, Vejprnický potok – Na brůdku, Sulkovský les, Čertův les – Pytlíkův sad

Typ je soustředěn v západních Čechách a na pomezí západních, severních a středních Čech. Odloučenými oblastmi výskytu jsou Boskovická brázda v jižní části Brněnského bioregionu a Českobudějovická pánev. Celkem je typ tvořen 37 segmenty s průměrnou plochou 13,6 km2 a celkovou plochou 504 km2. Nejvíce je typ zastoupen v bioregionu Rakovnicko - Žlutickém (1.16), kde leží 150 km2, o něco méně v Mosteckém (1.1) – 138 km2 a Džbánském (1.17) - 126 km2. Podstatně méně je typ zastoupen v Plzeňském bioregionu (1.28), kde se nachází 49 km2, v Brněnském (1.24) s 34 km2 a nejméně v Českobudějovickém (1.30), kde je pouhých 7 km2.

Reliéf je tvořen mírnými svahy a návršími, zbytky plošin ve vrcholových částech bývají menší, ukloněné a méně zřetelné. Převýšení svahů se pohybuje do 80 m. Příkré svahy jsou v typu vzácné, typické jsou naopak celé systémy hlubokých strží. Skalní útvary jsou velmi vzácné a nacházejí se především v západním okolí Plzně, kde jejich výška přesahuje i 10 m (Malesická skála, Komberk, Kyjov). V PP Čertova kazatelna se dokonce vyvinula skalní okna a voštiny. K antropogenním tvarům patří drobné písníky a hliníky, ale především haldy a šachty po hlubinné těžbě uhlí, které se nacházejí ve všech bioregionech.

Substrát budují především permokarbonské málo zvrásněné až nezvrásněné arkózy, pískovce, jílovce, prachovce a vzácně též slepence. Pískovce a slepence bývají odolnější a budují i zmíněné skalní útvary. Horniny s výjimkou karbonských mají typickou rudou barvu. Zvětraliny jsou relativně hluboké, hlinité až písčitohlinité s drobným skeletem, na slepencích s příměsí oblázků. Spraše a sprašové hlíny tvoří místy závěje na východních svazích, na úpatích bývají mocnější svahoviny, v nivách hlinité náplavy.

Půdy jsou zpravidla typické kambizemě, na hlubších zvětralinách jsou časté luvizemě, pod jehličnatými kulturami jsou kyselé typické kambizemě, na starých kaolinických zvětralinách se nacházejí silně kyselé a toxické kambizemě. Na sušších strmějších jižních svazích se lokálně vyvinuly pararendziny. Vzácně se v místech silně postižených erozí půdy dnes nacházejí kambizemní rankery.

Klima je mírně teplé (MT11), srážkově ve 3. vegetačním stupni podprůměrné. Vliv orientace svahu na jeho teplotní režim je zpravidla menší, nápadnější je u strmějších svahů. Na dnech plochých depresí jsou podmínky pro slabší teplotní inverze, v údolích pro středně silné inverze.

Vegetace: Varianta hercynská základní (1.1, 1.17, 1.24, 1.28): Potenciální přirozenou vegetaci tvoří mozaika hercynských černýšových dubohabřin (Melampyro nemorosi-Carpinetum), které na okyselených místech na plošinách doplňují acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae). Na jižních svazích se objevují ostrůvky teplomilných břekových doubrav (Sorbo torminalis-Quercetum). Na vlhkých místech se vyskytují olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných místech lze nejčastěji očekávat ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion), v potočních nivách vlhké louky svazu Calthion.

SD: 3AB3 (22), 3B3 (65)

K: 2BD2 (10) – mimo 1.16 a 1.30, 3BC5a (3).

Současné využití krajiny:

Lesy 23 %, travní p. 8 %, vodní pl. 1 %, pole 57,5 %, sady 4,5 %, sídla 3 %, ostatní 3 %.

Lesy jsou zastoupeny nerovnoměrně, takže uvedený průměr není typický (kolem 37 %). Převažují velké lesy, avšak značně rozčleněné a s komplikovaným průběhem hranic. I zde se však místy nacházejí malé a středně velké lesy. Dominují kulturní bory, na severních svazích se smrkem, nebo se zde nacházejí kulturní smrčiny. Při okrajích lesů je častá příměs dubů, javorů, akátu, habru a břízy. Spíše vzácně se zde nacházejí menší porosty dubů nebo habrů, místy jsou akátiny.

Travní porosty jsou spíše vzácné, jednak jsou tvořeny většinou opuštěnými nivními loukami, jednak menšími opuštěnými suchými pastvinami na svazích. Oba typy vlivem sukcese často přecházejí v křoviny. Část travních porostů vzniká samovolně na opuštěných haldách a odvalech a vojenských cvičištích.

Vodní plochy jsou zastoupeny nejčastěji drobnými, občas vysýchajícími potoky, vzácné jsou velké potoky. Toky mají bahnitá koryta a načervenalou vodu. Stojaté vody jsou velmi vzácné, zpravidla jsou zastoupeny ojedinělými malými rybníčky či spíše nádržkami. V Plzeňském bioregionu do segmentu jižně od Plzně zasahuje okraj nádrže České údolí a nacházejí se zde i zatopená místa po poklesech povrchu.

Pole se nacházejí na plošinách a mírných svazích, jsou zpravidla velká, místy až velmi velká. Na strmějších svazích se místy zachovaly meze, nyní bohatě porostlé křovinami. Význačnými prvky polní krajiny jsou systémy hlubokých strží zarostlých akátem, vzácněji též duby, habrem, borovicemi a břízou. Pole jsou ohraničena především lesy a komunikacemi.

Sady jsou nejčastěji vázány na usedlosti po okrajích vesnic, vzácněji se nacházejí ve spíše ojedinělých chatových koloniích.

Sídla jsou velmi různorodá. Do typu zasahují svými předměstími i okresní město Rakovník a krajské město Plzeň (Roudná s gotickým kostelem a Lochotín se zoologickou zahradou). Zříceniny hradů se zde až na nepatrné zbytky u Plzně nevyskytují. Lidové stavby se nacházejí pouze v Čechách a jsou zastoupeny ojedinělými objekty zděného lidového baroka poloviny 19. století.

Náhradní typy: -2SL, 3UL, v 1.30 -3RN+3BS.

Cílové ekosystémy: přirozené: HD, AD, LO-PO

náhradní: MT

 

-3BM Erodované plošiny na drobách v suché oblasti 3. v.s.

- kontrastně-similární, v 1.55 a 2.2 similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.5, 1.18, 1.19, 1.20, 1.28, 1.55, 2.2.

Plzeň a okolí: Božkov – Koterov, les V Pytli – Červený Hrádek - Zábělá

Typ je vázán na jih středních Čech a přilehlou oblast Čech západních. Oddělené území se nachází v Krnovském bioregionu (1.55) u hranic s Polskem. Celkem je typ tvořen 76 segmenty s průměrnou plochou 9,6 km2 a celkovou plochou 733 km2. Nejhojněji je zastoupen v bioregionu Křivoklátském (1.19), kde leží 255 km2 a Slapském (1.20) s 210 km2, nejméně v bioregionu Opavském (2.2), kde se nachází pouze 5,3 km2.

Reliéf je tvořen většinou rozsáhlými plošinami, do nichž se směrem k okrajům zařezávají menší toky a vytváří malá údolí. Větší údolí jsou pak samostatnými typy biochor a daný typ potom leží ve vyvýšené poloze nad nimi. Výška strmějších svahů v rámci typu je většinou do 50 m. Skály jsou vzácné, většinou malé, vázané na svahy údolí. Výjimkou jsou ojedinělé buližníkové suky. Dosahují výšky i přes 10 m. K antropogenním tvarům náleží mohylová pohřebiště v Křivoklátském a Plzeňském bioregionu, pozůstatky hald a šachet po hlubinné těžbě surovin, zářezy a náspy dopravních staveb (dálnice) a především velké lomy, většinou aktivní. Je zde i řada malých a středně velkých opuštěných lomů, dnes často se zatopeným dnem. K největším náleží PP Hromnické jezírko v Křivoklátském bioregionu.

Substrát většinou tvoří zvrásněné staroprvohorní a předprvohorní břidlice a droby. V nich se v Plzeňském a Křivoklátském bioregionu vyskytují zmíněné buližníky, ojediněle bazické paleovulkanity - “spility”. Časté jsou hlubší pokryvy hlinitých zvětralin se střípkovitými úlomky břidlic a kameny drob, na závětrných jihovýchodních svazích se objevují spraše a sprašové hlíny, v nivách nevápnité fluviální sedimenty. Paleontologické lokality a mezinárodní stratotypy chrání v Plzeňském bioregionu (1.28) NPP Vosek, PP U hřbitova, PP Kašparův vrch, PP Sedlecká rokle a PP Sutice.

Půdy jsou většinou typické kambizemě, v lesích, zvláště pod jehličnatými kulturami a na křemencích jsou udávány kyselé kambizemě, na plošinách jsou časté luvizemě, v depresích pseudoglejové. Půdy jsou většinou hlinité a jílovitohlinité, s drobným skeletem.

Klima je mírně teplé, ve 3. vegetačním stupni suché až výrazně suché (MT11). Na převažujících plošinách jsou dobré podmínky pro silnější větrné proudění, v údolích naopak pro středně silné teplotní inverze. Orientace svahů má vliv na jejich teplotní charakteristiky především při větším sklonu. Nejteplejší jsou jihozápadní, nejchladnější severovýchodní svahy. Díky chudosti substrátu se však orientace svahů projevuje v rostlinném pokryvu omezeně.

Varianta hercynská základní (1.5, 1.18, 1.19, 1.20): Základním typem potenciální přirozené vegetace tvoří hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), které místy střídají acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae), v depresích i bezkolencové doubravy (Molinio arundinaceae-Quercetum). Na svazích jižního kvadrantu se mohou objevit i ostrůvky teplomilných břekových doubrav (Sorbo torminalis-Quercetum). Podél menších potoků a na lesních prameništích je doplňují ostřicové jaseniny (Carici remotae-Fraxinetum). Na odlesněných místech se objevují ovsíkové louky svazu Arrhenatherion, které na svazích jižního kvadrantu doplňují i acidofilní teplomilné trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis. Podél potoků se vyvíjejí mokřadní louky svazu Calthion i Molinion.

Varianta plzeňská (1.28): V potenciální přirozené vegetaci dominují acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae).

SD: 3AB2 (3) - v 1.20, 3AB3 (58), 3B3 (34), *3B4 (2)

K: 2AB2 (1) – jen v 1.5, 1.18, 1.19, 1.20, *3A1-2 (+) – v 1.5, 1.19, 1.28, 3BC5a (2).

Současné využití krajiny:

Lesy 37 %, travní p. 7,5 %, vodní pl. 1 %, pole 45 %, sady 3,5 %, sídla 3 %, ostatní 3 %.

V Plzeňském bioregionu lesy tvoří většinou komplexy jen ojediněle. Jinde převažují velké nebo středně velké lesy (1.5, 1.55), které zasahují ze svahů i na plošiny. Malé lesy jsou vzácné a nachází se na údolních svazích. V dřevinné skladbě lesních komplexů a velkých lesů převažují kulturní smrčiny s borovicí, ve středně velkých a malých lesích dominují kulturní bory se smrkem, při okrajích s akáty.

Travní porosty tvoří jednak bývalé suché pastviny na strmějších svazích, jednak vlhké louky v nivách. Bývalé pastviny již delší dobu zarůstají nálety křovin a dalších pionýrských dřevin a jejich zbytky jsou velmi vzácné.

Tekoucí vody tvoří malé i velké potoky a ojedinělé malé řeky (Radbuza, Střela, Kocába). Stojaté vody jsou poměrně vzácné, většinou jsou zastoupeny malými rybníky či spíše nádržkami. Středně velký rybník se nachází po obvodu vsi Borku u Rokycan. Specifickými plochami jsou zatopené lomy, zvláště sírany nasycené, biologicky mrtvé Hromnické jezírko, zmíněná PP v Křivoklátském bioregionu.

Pole jsou vázána na plošiny a zpravidla jsou velká, pouze u hran údolí nebo na jejich dně bývají malá. Rozptýlených dřevin je zde málo, pole jsou nejčastěji ohraničena lesy a komunikacemi.

Sady se nacházejí téměř výhradně u usedlostí po obvodu vesnic a v celkem nečetných chatových koloniích.

Sídla jsou reprezentována především vesnicemi, přičemž se prakticky všude setkáváme s vesnicemi malými, středně velkými i velkými. V Čechách se ve vesnicích ojediněle zachovaly většinou izolované lidové stavby - usedlosti se špýchary i stodolami -, zděné s dozvuky lidového baroka, zvláště na Plzeňsku.

Náhradní typy: -3PM, -3VM+(3Do, 3Ro).

Cílové ekosystémy: přirozené: AD, HD, BO-A, LO-PO

náhradní: AT, MT

 

3BN Erodované plošiny na zahliněných štěrcích 3. v.s.

- similární, ve 3.1 a 3.4 homogenní

Vyskytují se v bioregionech: 1.1, 1.9, 1.10, 1.14, 1.16, 1.19, 1.39, 1.56, 1.71, 2.1, 2.2, 2.3, 3.1, 3.4.

Plzeň a okolí: severně Chlumu, Háj u Druztové

Typ se nachází především v pánvích, kotlinách a relativně chladných nížinách, vzácněji v širších údolích velkých řek a na obvodu vrchovin. Celkem je typ tvořen 90 segmenty s průměrnou plochou 3,4 km2 a celkovou plochou 309 km2. Nejhojnější je v bioregionech Žitavském (1.56), kde leží 42 km2, Rakovnicko-Žlutickém (1.16) s 40 km2, Mosteckém (1.1) s 39 km2 a Cidlinském (1.9) s 38 km2. Nejméně je zastoupen v bioregionu Svitavském (1.39), kde je jen 5,2 km2.

Reliéf tvoří vysoko položené rozvodní plošiny s minimálními náznaky údolní sítě, nízko položené plošiny s mělkými údolími zahloubenými do často nezpevněného podloží, nižší široké svahy oddělující pahorkatinné plošiny a údolní nivy, rozmanitě modelované a členěné často stržemi a různě směrovanými mezemi. Členitost se pohybuje nejčastěji v rozmezí 50 - 100 m (často při spodní hranici udávaného rozmezí). Nejvýše vystupuje typ až nad 500 m v neovulkanických bioregionech SZ Čech, nejníže (cca 220 m) sestupuje na okrajích pahorkatin a nížin při severním okraji státu (1.56, 2.2). Z antropogenních tvarů jsou nejvýraznější rozsáhlé pískovny (1.16, 1.56). Menší aktivní či zarůstající opuštěné těžebny se vyskytují prakticky ve všech bioregionech.

Substrát tvoří zahliněné fluviální štěrkopískové terasy převážně kvartérního stáří, terciérní zahliněné štěrky, písky a písčité a štěrkovité vápnité jíly (Podkrušnohoří, střední Morava), glacifluviální zahliněné písky a štěrkopísky, jílovitopísčité fluviální štěrky a hlinitopísčité tilly (1.56, 2.2). Místy se objevuje maloplošné střídání štěrkopísků a hlín nebo nekontrastní křídový a permokarbonský substrát, fluviální nivy, drobné neovulkanické a krystalinické výchozy i ostrůvky hlín a spraší.

V půdním pokryvu se střídají lehčí kyselé i typické kambizemě (ojediněle až dystrické kambizemě), luvizemě, ve vlhčích oblastech pseudogleje, v sušších hnědozemě, ojediněle i pararendziny typické a kambizemní. Na lokálně nezahliněných kyselých píscích se vyvinuly dokonce podzoly (1.1, 1.9, 1.16), díky nepropustnému podloží místy pseudoglejové.

Klima je mírně teplé (MT7 - MT11), v západní polovině Čech mírně suché až suché. Vzhledem ke značnému regionálnímu rozšíření typu se citelně projevují v chodu oblačnosti, srážek i teplot rozdílné klimatické vlivy související s otevřeností k určitým oblastem Evropy (Baltské moře, střední Podunají aj.) i s regionálním utvářením reliéfu. V mezoklimatu se pak projevuje větrná a výsušná poloha některých vyvýšených segmentů (1.9, 1.10, 1.39, 3.1, 3.4) či vliv regionálních inverzí v severozápadních Čechách. Expoziční klima ani výraznější rozšíření lokálních inverzí není typické.

Vegetace: Varianta hercynská základní (1.1, 1.9, 1.14, 1.16, 1.19, 1.39, 1.56): Základním typem potenciální přirozené vegetace je mozaika hercynských černýšových dubohabřin (Melampyro nemorosi-Carpinetum) a acidofilních bikových doubrav (Luzulo albidae-Quercetum petraeae), které podél menších toků střídají olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných místech bývají louky svazu Arrhenatherion, které často nahrazují původní psamofilní vegetaci svazů Violion caninae, Plantagini-Festucion ovinae a Corynephorion. Na vlhkých místech jsou louky svazu Calthion, resp. Molinion.

SD: 3A-AB2ar (9)- chybí v Karpatech, 3AB3 (60), 3B3 (30) – dominuje v Karpatech

K: 3BC5a (1)

Současné využití krajiny:

Lesy 35 %, travní p. 10 %, vodní pl. 1 %, pole 42,5 %, sady 2,5 %, sídla 4 %, ostatní 5 %.

Lesy mají velikostně rozmanitý charakter - fragmenty v níže položených zemědělských oblastech (Slezsko), převažují středně velké až velké celky. Převažují jehličnaté monokultury (borové v sušších západočeských a smrkové ve vlhčích severních oblastech). Akát se rozšiřuje především v sušších, relativně teplých oblastech (1.19), kde vytváří postagrární porosty v mělkých bočních údolích.

Mezi travní porosty se zde patří především kulturní louky, jejichž podíl roste směrem ke srážkově bohatším regionům (1.56).

Podíl vodních ploch kolísá v jednotlivých regionech podle postavení segmentů v konstelaci reliéfu okolní krajiny. Vodní plochy tak téměř nebo zcela chybí ve vyvýšených segmentech v bioregionech 1.9. 1.39, 3.1, 3.4, 1.13, 1.14 a 1.19, v níže položených segmentech tvoří vodní plochy hladiny menších vodních toků v různém stupni regulace i plochy malých a středně velkých rybníků.

Relativní plocha polí roste od regionů s vysokým podílem vysýchavých či oligotrofních půd (1.9, 1.16, 1.39, 3.1, 3.4) k regionům s převahou hlinitějších a vláhou přiměřeně zásobených půd (1.19, 2.2). Pole jsou převážně velká, místy střední, podíl rozptýlených dřevin je podprůměrný.

Sady se omezují na plochy uvnitř sídel a při jejich obvodě, ojedinělé jsou středně velké výsadby ve volné krajině.

V osídlení převažují spíše menší až střední vsi.

Náhradní typy: 3RU.

Cílové ekosystémy: přirozené: BU-A, AD

náhradní: AT

 

3Nh Užší převážně hlinité nivy 3. v.s.

– kontrastně-similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.1, 1.4, 1.9, 1.10, 1.12, 1.15, 1.18, 1.22, 1.24, 1.28, 1.30, 1.35, 1.39, 1.55, 1.56, 1.71, 2.1, 2.2, 2.3, 2.4, 3.4, 3.7.

Plzeň a okolí: niva Mže, Radbuzy, Úhlavy, Úslavy

Typ je vázán jednak na kotliny, jednak na nejvyšší a nejchladnější okraje našich nížin, ale také na údolí a kotlinky v okrajích vrchovin. Tvoří velmi protáhlé segmenty podél středně velkých řek, říček a velkých potoků. Celkem je typ tvořen 69 segmenty s průměrnou plochou 10,1 km2 a celkovou plochou 700 km2. Nejhojnější je v bioregionech Cidlinském (1.9) s 86 km2, Českobudějovickém s 81 km2 a Opavském se 77 km2. Nejméně je zastoupen v Benátském bioregionu (1.4), kde je jen 4,7 km2.

Reliéf má charakter aluviální roviny, jejíž šířka je většinou 0,4 - 1,5 km. Přibližně platí, že u větších řek bývají nivy širší, ale existují četné výjimky, zvláště u řek protékajících údolí ve vrchovinách. Například Labe v Českém středohoří má nivu širokou kolem 0,5 km. Niva většinou není příliš diferencována na břehové valy, roviny a deprese, typickými tvary však zůstávají mrtvá ramena. Relativně často se u větších toků zachovala přirozená koryta s meandry a to především u obou Orlic a Odry, ale menší úseky jsou prakticky u všech řek (např. Úslava).

Substrát tvoří naplavené mladoholocénní písčité hlíny, u podhorských řek hlinité písky. Jejich mocnost bývá 1 - 2 m, v podloží se nacházejí většinou do 10 m mocné štěrkopísky. V depresích delší dobu nezaplavovaných dochází k tvorbě organozemí typu slatin.

Půdy bývají většinou středně těžké typické fluvizemě, v širších nivách a dál od pohoří převažují těžší glejové fluvizemě. Půdy mají světle šedohnědou barvu, černice tmavošedou.

Klima je mírně teplé, průměrně až nadprůměrně vlhké (MT10, MT9), v sušších oblastech pak zpravidla i teplejší (T2, MT11). Makroklima je však silně modifikováno většinou silnými přízemními nebo dokonce údolními inverzemi. Ty spolu se zvýšenou vlhkostí vzduchu vedou k časté tvorbě mlh, zvláště na podzim. Vlhké půdy a spotřeba tepla na výpar vedou i ke snížení teplot během dne. Proto tento typ niv zasahuje i do teplé oblasti a je zde umožněno přežití splavených druhů bioty vyšších poloh.

Vegetace: Varianta hercynská základní (1.1, 1.4, 1.6, 1.9, 1.10, západní část 1.12, 1.15, 1.18, 1.22, 1.24, 1.28, 1.35, 1.39, 1.55, 1.56, 1.71): Podél toků se objevují olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum), které na suchých okrajích přecházejí v hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Na odlesněných místech bývají louky svazu Arrhenatherion, na vlhkých místech svazu Calthion, resp. Molinion a porosty vysokých ostřic svazu Caricion gracilis.

D: 3BC4 (15), 3BC-C5a (80), 3BC5b (3)

K: 3C7a (2), 3C7b (+).

Současné využití krajiny:

Lesy: 4 %, travní p. 23 %, vodní pl. 8 %, pole 51 %, sady 4 %, sídla 7 %, ostatní 3 %.

Lesy jsou kupodivu velmi vzácné, tvořené jen lesíky uprostřed polí nebo širšími břehovými porosty v meandrech řek. Převažují v nich olše, jasany, topoly a na březích vod vrby. V 1.28 je chráněn lužní lesík při Úhlavě v PP Lužany.

Louky jsou relativně hojné, a to zvláště v segmentech s neregulovanými toky a dále od osídlení. Většinou jsou kulturní nebo opuštěné a zruderalizované. Rozptýlené dřeviny jsou hojnější především podél příkopů. Cenné drobné segmenty luk s cennou biotou jsou vzácné a často již chráněné.

Vodní plochy jsou tvořeny ve většině segmentů především vlastními toky, mrtvými rameny a izolovanými malými rybníky. Rybník se vzácnou květenou je chráněn v 1.28 v PP Starý rybník.

Dominantním způsobem využití jsou i zde poněkud překvapivě pole. Je to dáno tím, že nivy v místech, kde se vyskytují představují většinou jedinou opravdovou rovinu, vhodnou pro založení polí. Řeky většinou bývají menší a zvláště ty nejméně vodné bylo snadné zregulovat, zahloubit hladinu podzemní vody a pozemky zorat. Pole jsou vždy velká, ohraničená především příkopy se sporou dřevinnou vegetací, vodními toky (zpravidla s užšími břehovými porosty) a komunikacemi (s dožívajícími stromořadími ovocných dřevin).

Sady jsou poměrně vzácné a to především díky nevhodnému místnímu klimatu s inverzemi. Jsou malé, vázané na jednotlivé usedlosti při okrajích vesnic. Převažují zde jabloně, vyskytují se i třešně a rybíz.

Sídla jsou zastoupena v průměru hojně, ale velmi nerovnoměrně. Na okrajích niv se nacházejí většinou středně velké a velké vesnice, malé jsou vzácné. Jádro vsí leží většinou mimo nivu a do nivy zasahují okrajově. Naproti tomu četná malá, středně velká i velká města díky velkému tlaku na prostor se rozrostla do dříve nezastavěných niv. Leží zde tak především průmyslové objekty, silnice, dálnice a nádraží, novodobá sídliště, hřiště, koupaliště a čistírny odpadních vod. Některé segmenty jsou i z poloviny zastavěné. Cenné a pohledově hodnotné stavby zde tak většinou chybí, k těm malebnějším patří mlýny a kamenné mosty.

Náhradní typy: -

 

-3PJ Pahorkatiny na bazickém krystaliniku v suché oblasti 3. v.s.

– kontrastně-similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.18, 1.19, 1.28.

Plzeň a okolí: Chlum – Holý vrch u Bukovce, Háje u Koterova, Dubová hora – Litice – Výsluní, České údolí pod hrází

Typ je vázán na algonkium v širším pruhu podél řeky Berounky. Celkem je tvořen 20 menšími segmenty s průměrnou velikostí 3,4 km2 a celkovou plochou 67 km2. Nejhojněji je typ zastoupen v Křivoklátském bioregionu (1.19), kde leží 32 km2, nejméně v Karlštejnském (1.18), kde je 8,5 km2.

Reliéf má charakter plochých pahorků vystupujících z plošinatého okolí. Výjimečně se vyskytují i nápadnější elevace s příkřejšími svahy. Převýšení pahorků dosahuje 30 - 90 m, výjimečně v masivu Vysoké a Hrádku u Radnic v Plzeňském bioregionu (1.28) až 130 m. Místy jsou zaříznutá údolí, vedoucí však zpravidla po obvodech segmentů. V segmentech se často vyskytují menší opuštěné lomy.

Substrát je tvořen svrchně proterozoickými metabazalty a metatufy (“spility”). Často se však jeho vrstvy střídají s okolními stejně starými břidlicemi a místy se na povrchu vyskytují sprašové pokryvy.

Půdy jsou převážně eutrofní kambizemě, pozorovatelně však chudší než na neovulkanitech. Střídají se s kyselými kambizeměmi. Půdy jsou převážně suché, kamenité, s hlinitou příměsí.

Klima je mírně teplé a ve 3. vegetačním stupni suché (MT11). V místním klimatu se nápadně projevuje orientace svahů, zvláště jihozápadní svahy jsou teplé a mají vlastnosti 2. vegetačního stupně. Na pahorcích díky svahům a větší větrnosti nejsou podmínky pro vznik teplotních inverzí, naopak odtékání chladného vzduchu v noci umožňuje vznik teplé svahové zóny. Na sousedících úpatích a plošinách se však přízemní teplotní inverze mohou vyskytovat.

Vegetace: Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), které na prudkých svazích jižního kvadrantu mohou doplňovat teplomilné břekové doubravy (Sorbo torminalis-Quercetum), na svazích severního kvadrantu výjimečně i suťové lesy (Aceri-Carpinetum). Na odlesněných místech lze nejčastěji očekávat ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion), v potočních nivách vlhké louky svazu Calthion.

D: 2B3x (35 ), 3B3 (51), 3BC3 (5)

K: 2BD1-2x (5), 3B1-2 (2), *3BC5a (2).

Současné využití krajiny:

Lesy 33 %, travní p. 9 %, vodní pl. 1 %, pole 48,5 %, sady 3,5 %, sídla 3 %, ostatní 2 %.

Lesy jsou převážně malé a středně velké, pouze na Vysoké v Plzeňském bioregionu a v Křivoklátském bioregionu (1.19) leží též okraje velkých lesů a v Křivoklátském bioregionu též lesních komplexů. Převažují v nich na jižních svazích kulturní bory, na severních svazích a úpatích kulturní smrčiny. Na jižních svazích se vzácně vyskytují i dubohabřiny a teplomilné doubravy s bohatým podrostem, tyto části jsou pak zpravidla chráněny. Na okrajích lesů se často vyskytují duby a invazivně se šíří akát. V Plzeňském bioregionu (1.28) je chráněna bývalá bažantnice v PR Zlín (dubový porost s teplomilnou květenou).

Travní porosty se nacházejí především na příkrých stráních, vzácněji pak v nivách potoků. Porosty na stráních mají stepní ráz s nálety křovin. Pokrývají údolní svah u osady Kamenec v Plzeňském bioregionu a dále se vyskytují na řadě menších lokalit.

Vodní plochy jsou vzácné, převažují drobné potoky, ojediněle se zde vyskytují malé rybníky. Jižně od Plzně do segmentu částečně zasahuje údolní nádrž České údolí a z ní vytékající řeka Radbuza.

Pole jsou lokalizována prakticky pouze na úpatní plošiny a jsou převážně středně velká. Ohraničená jsou především lesy a komunikacemi.

Sady se nacházejí téměř jen při okrajích sídel, zvláště v jižní příměstské zóně Plzně.

Sídla jsou zastoupena typicky malými vesnicemi, mimo Křivoklátský bioregion se vyskytují i vesnice středně velké. V Plzeňském bioregionu sem zasahují vilkové čtvrti a předměstí Plzně. V Liticích u Plzně se zachoval větší gotický kostel, ve vesnici Býkovec náves se statky s branami a s barokními stavbami, chráněná jako památková zóna. Nad Radnicemi do příkrého svahu vystupuje křížová cesta zakončená barokním kostelem. Na kopci Chlum u Plzně je rozhledna, u které bývala restaurace.

Náhradní typy: v 1.19 -3BI, -3UJ.

Cílové ekosystémy: přirozené: HD, BU-K, SU

náhradní: XT

 

-3PM Pahorkatiny na drobách v suché oblasti 3. v.s.

- similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.18, 1.20, 1.22, 1.28.

Plzeň a okolí: Dubová hora, Val – černický hřbitov

Typ se vyskytuje v rámci algonkia v jihozápadní části středních Čech a severovýchodní části západních Čech. Celkem je tvořen 23 menšími segmenty s průměrnou plochou 3,6 km2 a celkovou plochou 83 km2. Největší zastoupení má typ v Plzeňském bioregionu, kde leží 36 km2, nejmenší v Posázavském bioregionu (1.22), kde leží pouze 0,7 km2.

Reliéf je tvořen pahorky a svahy s převýšením zpravidla 25 - 120 m. V Plzeňském bioregionu jsou svahy i celé pahorky plošší a v průměru mívají menší převýšení. Část segmentů tvoří pouze mírné svahy pod hřbety tvořenými buližníkovými hřbety nebo vrchovinami 4. vegetačního stupně. Nejčlenitější pahorkatiny jsou v Karlštejnském bioregionu - svahy zde jsou relativně příkré, hřbety protáhlé a úzké. V Plzeňském bioregionu častěji vystupují skály - většinou na vložkách buližníků. Některé jsou poměrně nápadné, neboť vystupují z plochého reliéfu (např. Baba, hřbet se zříceninou hradu Lopata). Zde se pak vyskytují i sutě. Z antropogenních tvarů jsou nejdůležitější lomy, nejsou však příliš časté, největší je u Litic jižně od Plzně. V Plzeňském a Karlštejnském bioregionu jsou i četné zbytky hald a šachet po hlubinné těžbě železné rudy. Na Plzeňsku jsou i prehistorická mohylová pohřebiště.

Substrát tvoří zvrásněné břidlice, prachovce a droby. V Plzeňském bioregionu pocházejí ze svrchního proterozoika a náleží zbraslavsko-kralupské skupině. Nejstarší lokalita autochtonního výskytu spodnoordovické fauny v zatopeném lomu je chráněna v 1.28 v PP Ejpovické útesy.

Půdy jsou převážně kyselé kambizemě (zřejmě důsledek okyselení vlivem jehličnatých kultur), na příkrých svazích přecházející až v kyselé kambizemní rankery. Na plošších svazích kambizemě typicky přecházejí v kyselé luvizemě.. Na vložkách vulkanitů jsou udávány mírně eutrofní kambizemě. Půdy mají převážně světle hnědou barvu, jsou kamenito-hlinité, středně těžké a vysýchavé.

Klima je mírně teplé a ve 3. vegetačním stupni suché (MT11). Teplotní inverze, a to ani přízemní, zde nemají dobré podmínky pro vývoj, mohou se však projevit regionální teplotní inverze, neboť část segmentů má kotlinovou polohu. Zvláště na vyšších svazích a kopcích se naopak může projevit odtékání přízemního prochlazeného vzduchu tvorbou teplých svahových zón. Teplotní režim svahů je silně závislý na jejich orientaci, nejteplejší jsou jižní svahy, které mohou místy náležet až do 2. vegetačního stupně. Vlivem převážně kyselých půd se však rozdíly ve vegetaci projevují méně výrazně.

Vegetace: Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae), na humóznějších místech i hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), na prudších svazích ojediněle i suťové lesy (Aceri-Carpinetum). Na odlesněných místech lze nejčastěji očekávat ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion), v potočních nivách vlhké louky svazu Calthion.

SD: 2AB-B1-2x (3), 2AB3x (30), 3AB3 (30), 3B3 (31), *3BD3 (5) – jen v 1.18, *3BC3 (1)

K: *3BC5a (+).

Současné využití krajiny:

Lesy 49 %, travní p. 7 %, vodní pl. 0 %, pole 36,5 %, sady 3 %, sídla 2 %, ostatní 2,5 %.

Lesy jsou převážně středně velké a velké, přesahující do okolí. V Plzeňském bioregionu jsou častější i malé lesy. V dřevinné skladbě na jižních svazích dominují kulturní bory, na severních kulturní smrčiny. V Plzeňském bioregionu se u zámku Kozel vyskytují i doubravy a pod blízkou zříceninou hradu Lopata je i suťový les tvořený habrem, klenem, lipami a duby, chráněný v PR Lopata.

Travní porosty jsou vázány především na strmé svahy a lesní okraje, jsou převážně suché, vzácněji vlhké. Jsou dnes buďto opuštěné nebo intenzivně využívané a z biologického hlediska degradované.

Vodní plochy jsou vzácné, tvořené jen malými potoky.

Pole jsou především na úpatích svahů a na plošších segmentech v Plzeňském bioregionu. Jsou středně velká, na Plzeňsku až velká, na strmějších svazích ještě s vodorovnými mezemi s porosty křovin. Pole jsou nejčastěji ohraničena lesy a komunikacemi.

Sady jsou vázány téměř výhradně na okraje vesnic a na četné a velké chatové a zahrádkové kolonie.

Sídla jsou převážně tvořena malými vesnicemi, vzácněji sem zasahují velké vesnice a leží zde i okraj města Přeštic. Při okrajích lesů a často i v nich jsou zmíněné chatové kolonie. Cenné soubory lidových zděných staveb - statků plzeňského typu a lidového baroka jsou chráněny (Božkov, Koterov, Černice).

Náhradní typy: -3VM, -3VQ.

Cílové ekosystémy: přirozené: AD, HD

náhradní: AT

 

-3RE Plošiny na spraších v suché oblasti 3. v.s.

- homogenní

Vyskytují se v bioregionech: 1.1, 1.2, 1.16, 1.17, 1.18, 1.23, 1.28, 2.2.

Plzeň a okolí: jižně Radobyčic

Tento typ je reprezentován řadou středně velkých až velkých - vzácněji i malých - segmentů v nižších až středních polohách na okrajích starosídelního areálu v oblastech srážkového stínu západních Čech, jihozápadní Moravy a západního Slezska. Celkem je typ tvořen 50 segmenty s průměrnou plochou 11,5 km2 a celkovou plochou 576 km2. Největší plochy se nalézají v bioregionech Jevišovickém (1.23), s 215 km2 a Opavském (2.2), s 112 km2.

Monotónní reliéf sprašových plošin bývá mírně oživen dlouhými mělkými úpady a nečetnými nivami vesměs malých toků, poblíž přechodů do pahorkatinných oblastí pak vzácně i 30 - 50 m vysokými mírnými údolními svahy rozrušovanými stržovou erozí. Zřetelné to je v okrajových zónách Plzeňského bioregionu (1.28) na jihu a západě. Pro charakter území má význam, zda se nachází v oblasti rozvodných plošin s autochtonními toky a návětrnou konvexní polohou, nebo tvoří sníženiny v okolní krajině, což je typické v Rakovnicko-Žlutickém (1.16) a Karlštejnském (1.18) bioregionu, v 1.28 a na západě 1.23. Reliéf je zpestřován nečetnými hliníky a místy i činností ještě aktivních cihelen.

Substrát tvoří kombinace spraší a sprašových hlín, směrem do vyšších a vlhčích poloh přecházející v samotné sprašové hlíny a nakonec až v hlíny polygenetické. Typ přesto poskytuje velmi homogenní prostředí.

Půdní pokryv je tvořen pravými hnědozeměmi (1.1, 1.2, východ 1.23) nebo jejich kombinací s hnědozeměmi luvizemními a s luvizeměmi jako na západě 1.18, 1.23, 1.28. V nejdrsnějších polohách se již vyskytují samotné luvizemě. Maloplošně se vyskytují kambizemě (převážně typické), vázané na vystupující podložní horniny.

Klima je většinou mírně teplé (MT10, MT11, mírně suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2400 - 2600 oC. Sklon k tvorbě lokálních inverzí a větrnost klimatu se odvíjejí od rozdělení poloh jednotlivých segmentů na vhloubenou a vypouklou část reliéfu.

Vegetace: Varianta hercynská základní (1.1, 1.2, 1.16, 1.17, 1.23): Potenciální vegetaci tvoří plošně rozšířené hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Podél větších potoků se vyskytují olšové luhy (Stellario-Alnetum glutinosae), na prameništích jasanové luhy (Carici remotae-Fraxinetum), na místech s déle stagnující vodou i bažinné olšiny svazu Alnion glutinosae. Na odlesněných místech jsou nejčastější luční porosty svazu Arrhenatherion, v potočních nivách vlhké louky svazu Calthion.

Varianta západočeská (1.27, 1.28): Základ potenciální vegetace budují acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae).

D: 3B3 (96)

K: *3BC5a (4).

Současné využití krajiny:

Lesy 3 %, travní p. 3 %, vodní pl. 1 %, pole a chmelnice 84 %, sady 1 %, sídla 4 %, ostatní 4 %.

Lesy jsou omezeny na malé fragmenty zarůstající strže po úvozových cestách v členitějším reliéfu a malé remízky u vodních toků či uprostřed polí. Hlavními dřevinami jsou borovice a smrk, z listnáčů dub, dále se uplatňují akát, modřín, místy habr.

Travní porosty reprezentují obhospodařované louky ve vlhčích úpadech, místy v nivách středně velkých toků (Rokytná).

Vodní plochy jsou omezeny na hladiny malých vodních toků (často autochtonních), vesměs silně negativně pozměněných splachy z polí. Především v Plzeňském bioregionu se nalézá několik středně velkých i malých rybníků, v ostatních bioregionech je jen několik malých, často charakteru návesních požárních nádrží.

V krajině dominují velká pole, tento typ vesměs představuje okraje starosídelní oblasti, případně menší i větší starosídelní enklávy uvnitř později kolonizovaných oblastí a na trasách dálkových cest. Pole jsou dělená nejčastěji veřejnými komunikacemi, méně malými vodními toky, spádnicovými zarůstajícími stržemi a nečetnými mezemi (většinou vegetačními). Na rozlehlých rozvodných plošinách se objevují též větrolamy a obslužné komunikace často s vegetačním doprovodem (1.2, 2.2.). V členitějších okrajích více rozrušených stržemi a rýhami se častěji objevují i středně velká pole.

Sady vytvářejí pouze menší plochy v zázemí sídel a jednotlivých usedlostí.

V této biochoře převažuje venkovské osídlení, prolínají se však všechny velikostní kategorie sídel. Nejmenší průměrná velikost vesnic, nejnižší podíl sídel na celkové ploše a největší podíl velikostně malých vesnic mají bioregion 1.28 a venkovské oblasti bioregionu 1.1, částečně postižené poválečnými etnickými a demografickými otřesy. V méně urbanizovaných bioregionech na jihu republiky se v rámci biochory nacházejí části menších, avšak historicky významných a architektonicky bohatých měst (Přeštice). Území na okraji starosídelní oblasti bylo často základnou středověké kolonizace (viz klášter v Chotěšově). Staré osídlení dokládají i archeologické nálezy.

Náhradní typy: -3BE, -3RL.

Cílové ekosystémy: přirozené: HD, LO-PO

náhradní: MT

 

3RN Plošiny na zahliněných píscích 3. v.s.

- similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.1, 1.9, 1.10, 1.12, 1.18, 1.20, 1.23, 1.28, 1.30, 1.71.

Plzeň a okolí: Křimice – Skvrňany – centrum Plzně - Doudlevce, vily Lochotín – Zavadilka, Valcha, České údolí nádrž, Radobyčice, Bručná – Slovany – Jateční, Lobzy – Doubravka – Újezd, Senec

Typ se nachází především v pánvích, kotlinách a v širších údolích velkých řek. Celkem je typ tvořen 88 segmenty s průměrnou plochou 5,1 km2 a celkovou plochou 449 km2. Největší plochy a nejvíce rozlehlejších segmentů je soustředěno v bioregionech Plzeňském (1.28), kde leží 117 km2, Mosteckém (1.1) s 82 km2 a východní části české křídové tabule v bioregionech Cidlinském (1.9) kde je 77 km2 a Třebechovickém (1.10) s 69 km2.

Reliéf tvoří plošiny vyšších a středních fluviálních teras, místy též proluviální kužele při úpatí výrazných horských svahů (1.1, 1.12). Členitost dosahuje několika desítek metrů, nejvíce zpravidla při okrajích teras nad údolními nivami nebo zahloubenými údolími. Na výše položených a zvlněnějších plošinách se objevují i strže. Četné jsou menší aktivní i opuštěné pískovny a hliníky.

Substrát tvoří neogenní a pleistocénní fluviální štěrkopísky v různém stupni zahlinění, proluviální štěrkopísky, vzácněji psamitické sedimenty křídy a permokarbonu, fragmenty hlinitých a písčitohlinitých deluvií. Četné jsou ostrůvky spraší, netypicky se objevují i krystalické horniny a antropogenní uloženiny.

Půdní pokryv tvoří především arenické kambizemě, luvizemě, kambizemě. Charakteristická je větší kyselost a suchost půd. U tohoto typu vzhledem k převažujícím sušším půdám byly všechny segmenty přiřazeny do bezbukové varianty vegetační stupňovitosti, avšak např. v Třebechovickém bioregionu se díky většímu zahlinění teras a vyšším srážkám bučiny vyskytují.

Podnebí je teplé (T2) až mírně teplé (MT9-11), s teplotními sumami za malé vegetační období 2200 - 2600 oC, srážkově suché až mírně vlhké. Zejména segmenty na dně rozsáhlých podhorských depresí (1.1, 1.12) jsou silně ovlivňovány působením regionálních inverzních situací. Náchylnost k tvorbám lokálních inverzí je značně závislá na položení každého segmentu v krajině, spíše je však slabá.

Vegetace: Varianta hercynská základní (1.1, 1.9, západní část 1.12, 1.18, 1.20, 1.23): Potenciální přirozenou vegetací na plošinách jsou zpravidla acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae), které na svazích a v terénních depresích přecházejí v hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Podél vodních toků se vyskytují olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných suchých místech se vyvinuly ovsíkové louky svazu Arrhenatherion, na ojedinělých vlhkých stanovištích najdeme vlhké louky svazu Calthion i Molinion.

Varianta plzeňská a českobudějovická (1.28 a 1.30): Chybějí zde hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum).

SD: 3A-AB2-3ar (3) - v 1.10 a 1.71 s*, 3AB3 (40), *3B3 (44) - v 1.10 bez*

K: *3B4 (10), *3BC5a (3).

Současné využití krajiny:

Lesy 20 %, travní p. 6 %, vodní pl. 2 %, pole 50 %, sady 5 %, sídla 12 %, ostatní 5 %.

Lesy jsou představovány především drobnými fragmenty a menšími lesními celky. Hlavními dřevinami jsou borovice, smrk a dub, v sušších oblastech je významněji zastoupen i akát (především v lesních fragmentech), dále se uplatňuje topol, bříza aj.

Travní porosty jsou omezeny na kulturní louky především ve vlhčích místech.

Vodní plochy reprezentují kromě povrchových toků i občasné rybníky, hladiny rekreačních nádrží (1.28). V 1.28 je PP Kopeckého pramen s minerální vodou.

Pole jsou velká, se spíše podprůměrným zastoupením rozptýlených dřevin, dělená veřejnými i obslužnými komunikacemi, místy větrolamy.

Sady jsou především při usedlostech po obvodech vesnic, ve směsi s neovocnými dřevinami též ve vilkových zástavbách na okrajích měst a v chatových koloniích v určité vzdálenosti od okraje městské zástavby, především v okolí Plzně.

Vysoký podíl sídel je dán především silně nadprůměrnou zastavěností na Plzeňsku, kde v daném typu biochory leží většina druhého největšího města v Čechách. Venkovské osídlení je značně různorodé a jeho charakter se odvíjí od regionálních zvláštností (vysídlení německého obyvatelstva v pohraničních regionech, industrializované vesnice a městečka na Plzeňsku).

Náhradní typy: 3BN, 3RU.

Cílové ekosystémy: přirozené: AD, BUA

náhradní: AT

 

3RU Plošiny štěrkopískových teras 3. v.s.

- homogenní

Vyskytují se v bioregionech: 1.8, 1.10, 1.15, 1.28, 3.4.

Plzeň a okolí: Nová Hospoda - Valcha

Typ se nachází při vlhčích a chladnějších okrajích nížin, většinou v blízkosti větších řek. Vzácněji a v malých segmentech se nachází v pánvích a širších říčních údolích. Soustředěn je do okolí Hradce Králové, především do Třebechovického bioregionu (1.10), kde leží 79 km2 a Pardubického (1.8) s 55 km2; zde jsou i velké segmenty. Pouze 1,4 km2 leží v Hranickém bioregionu (3.4). Celkem je typ tvořen 25 segmenty s průměrnou plochou 6,3 km2 a celkovou plochou 158 km2.

Reliéf tvoří akumulační plošina zpravidla charakteru roviny, pouze při okrajích bývají většinou ploché svahy k nivě nebo okolnímu nižšímu reliéfu. Z antropogenních tvarů jsou místy významné pískovny.

Substrát je tvořen převážně kvartérními, v Plzeňském bioregionu (1.28) miocénními fluviálními štěrkopísky a písky. Jsou zpravidla málo zahliněné a kyselé. Půdy jsou převážně silně kyselé arenické kambizemě, které v místech s hlubší vrstvou písků a minimálním zahliněním přecházejí v podzoly. Půdy jsou až na výjimky suché, kromě povrchové prachové humusové vrstvy bledě okrové až žlutooranžové.

Klima je mírně teplé (MT11, T2), v Plzeňském bioregionu suché. Díky plošinám jsou zde podmínky pro vznik přízemních teplotních inverzí, navíc zesilovaných regionálními teplotními inverzemi. V tomto typu není rozlišována suchá a vlhká oblast, vzhledem k suchým půdám náleží společenstva do “bezbukové” varianty vegetační stupňovitosti.

Vegetace: Varianta kyselejších štěrkopísků - pardubická a třebechovická (1.8, 1.10): Základním typem potenciální přirozené vegetace je mozaika acidofilních doubrav svazu Genisto germanicae-Quercion, které významně doplňují brusinkové borové doubravy (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum). Na vlhkých stanovištích jsou bažinné olšiny svazu Alnion glutinosae. Na odlesněných suchých místech se vyvinuly krátkostébelné trávníky svazu Violion caninae, na eutrofizovaných místech ovsíkové louky svazu Arrhenatherion, na ojedinělých vlhkých stanovištích najdeme vlhké louky svazu Calthion i Molinion.

Varianta méně kyselých štěrkopísků – verneřická, plzeňská a hranická (1.15, 1.28, 3.4): Prakticky zde chybějí brusinkové borové doubravy (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum).

D: 3A-AB2-3ar (98).

K: *3BC5a (2).

Současné využití krajiny:

Lesy: 65 %, travní p. 3 %, vodní pl. 2 %, pole 16,5 %, sady 4,5 %, sídla 6 %, ostatní 3 %.

Lesy dominují, jsou však rozmístěny nerovnoměrně. Ve Verneřickém bioregionu chybí zcela, v Pardubickém (1.8) zabírají necelých 20 %, v ostatních bioregionech tvoří kolem 80 %. Lesy jsou téměř výhradně velké. V dřevinné skladbě jednoznačně dominuje borovice lesní. Zvláště u okrajů lesů je častý dub, méně bříza. V Plzeňském bioregionu u Nové Hospody jsou i doubravy.

Travní porosty jsou vzácné, vázané na ojedinělé údolní nivy a podmáčené deprese, ojediněle též na suché stráňky.

Vodní plochy jsou zastoupeny málo, nacházejí se především ve větších segmentech, kde zpravidla v netypické části segmentu se nachází ojedinělý malý rybník. Napájí je vzácné menší potoky. Daleko větší plochu zabírají zatopené pískovny a to především rozsáhlé v Pardubickém bioregionu, které zvyšují zastoupení vodních ploch z necelého 1 % na 2 %.

Pole se nacházejí na méně extrémních půdách. Jsou velká až středně velká, s minimem rozptýlených dřevin. Ohraničena jsou nejčastěji lesy a sady na okrajích sídel.

Sady se nacházejí pouze na obvodu sídel, velkoplošné sady zde chybí.

Sídla ve většině segmentů mají zastoupení kolem 2 %. Vesnic je málo, jsou převážně středně velké, vzácněji malé a často leží na hranici segmentů.

Náhradní typy: -

Cílové ekosystémy: přirozené: BO-A, AD

náhradní: AT, XT

 

-3UJ Výrazná údolí v bazickém krystaliniku v suché oblasti 3. v.s.

- kontrastní

Vyskytují se v bioregionech: 1.19, 1.20, 1.23.

Plzeň a okolí: údolí Berounky od sv. Jiří k Zábělé

Tento typ údolí se nachází v jižní polovině státu, především v údolí Berounky na pomezí středních a západních Čech a v údolí Vltavy na pomezí středních a jižních Čech. Menší segmenty jsou i podél řek na jihozápadní Moravě. Celkem je typ tvořen 12 segmenty s průměrnou plochou 4,4 km2 a celkovou plochou 53 km2. Nejvíce je typ zastoupen v Křivoklátském bioregionu (1.19), kde leží téměř 39 km2, podstatně méně ve Slapském bioregionu (1.20), kde je 9 km2 a nejméně se vyskytuje v Jevišovickém bioregionu (1.23), kde se nachází pouze 5 km2.

Údolí jsou zpravidla výrazná. V Křivoklátském bioregionu jejich hloubka roste s tím, jak se Berounka zařezává do okolních plošin z 25 - 40 m na 80 - 180 m. Všechna údolí jsou skalnatá. Pod skalami jsou četné suťové kužely. Na dnech údolí jsou úzké údolní nivy, přičemž pobočky při jejich ústí vytvořily náplavové kužely. Všechny toky byly převážně peřejnaté, nejméně Berounka.

Substrát je rozlišný podle bioregionů, přesto se vždy jedná o staré vulkanické horniny, zvrásněné a do různé míry metamorfované. V Křivoklátském bioregionu v povodí Berounky jsou to předprvohorní metabazalty a metatufy (“spility”), náležející do svrchního proterozoika, kralupsko-zbraslavské skupiny. Místy se v těchto komplexech hornin vyskytují vložky předprvohorních spíše kyselých břidlic a prachovců.

Mezi půdami převažují typické kambizemě, pouze na spilitech se na nezakrytém podloží vyskytují též kambizemě eutrofní. Na skalách jsou většinou bazické litozemě a rankery, na sutích humózní rankery, v nivách typické fluvizemě. Všechny půdy jsou kamenité, ale se značnou hlinitou příměsí.

Klima je mírně teplé (MT11) a ve 3. vegetačním stupni relativně suché, nejvíce na Plzeňsku. Tyto makroklimatické vlivy jsou doplněny pestrými podmínkami místního klimatu a mikroklimatu. Na dnech údolí jsou podmínky pro tvorbu silných údolních teplotních inverzí, naopak horní části svahů jsou více exponovány vůči větrům a bez vlivů inverzí. Dochází zde spíše k odtékání prochlazeného vzduchu. Teplé a suché jsou svahy jižního sektoru, chladné a vlhčí jsou naopak svahy severovýchodní.

Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří komplex vegetačních typů. Plošně nejrozsáhlejší jsou hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), které na jižních expozicích doplňují středoevropské teplomilné břekové doubravy (Sorbo torminalis-Quercetum). Na prudších svazích severního kvadrantu jsou lipové bučiny (Tilio-Fagetum) a pod skalami i suťové lesy (Aceri-Carpinetum, vzácněji i Lunario-Aceretum). K přirozené vegetaci patří dále pobřežní ptačincové olšiny (Stellario-Alnetum glutinosae), podél menších bočních přítoků i ostřicové jaseniny (Carici remotae-Fraxinetum). Podél řek jsou charakteristické poříční rákosiny (svaz Phalaridion), v korytě vegetace svazu Batrachion fluitantis. Na skalách najdeme vegetaci svazu Alysso-Festucion pallentis, skalní stepi svazu Festucio valesiacae, teplomilné lemy svazu Geranion sanguinei a křoviny svazu Prunion spinosae i Berberidion.

K: 2B-BD0 (1), 2AB-B1-2 (6), 2BD1-2 (2), 2B3x (17), 3B1-2 (5), 3BD1-2 (2), 3AB3 (5), 3B3 (22), 3BC3 (20), 3C3 (1), 3BC5a (5), 3BC7a (2), 4B3 (8), 4BC3 (4). Pozn: v 1.23 zřejmě chybí STG zahrnující trofickou meziřadu BD.

Současné využití krajiny:

Lesy 75 %, travní p. 9 %, vodní pl. 7 %, pole 2,5 %, sady 2,5 %, sídla 2 %, ostatní 2 %.

Lesy se nacházejí především na strmých svazích a jsou vždy součástí velkých lesů. Kromě běžných borových a smrkových kultur se zde velmi hojně zachovala i přirozená dřevinná skladba, zvláště na skalách, sutích a nejstrmějších svazích. V CHKO Křivoklátsko přirozené lesy převažují, jsou tvořeny dubem, habrem, v chladnějších polohách bukem, u potoků olšemi a u řek vrbami. Na četných sutích jsou lípy, javory a vzácně i jasany. Lesy jsou chráněny v Křivoklátském bioregionu v rámci PR Háj, PP Malochova skalka (dubohabřina s borovicí s podrostem pěchavy vápnomilné), PR Zábělá (dubohabřina).

Travní porosty se nacházejí především v nivách toků a jsou vlhké, vzácnější jsou na strmých svazích, kde jsou suché. Dnes částečně nejsou obhospodařovány a pak ruderalizují; na suchých stráních zarůstají křovinami, v nivách olšemi. Součástí většiny uvedených lokalit jsou i xerické skalnaté stráně se světlinami (plešemi). Menší plochy nivních luk jsou v některých uvedených chráněných územích.

Vodní plochy jsou zastoupeny především řekami, méně říčkami a potoky. Na řekách i menších tocích bývají jezy a náhony. Potoky přitékající z okolních plošin nebo vrchovin mají velký spád a tvoří v údolích četné peřeje a menší vodopády (např. u mlýna Dírka severovýchodně od Plzně).

Pole jsou v tomto typu vzácná. Nacházejí se jednak u horní hrany údolí, kam přesahují z okolních plošin a pak jsou středně velká, malá pole leží pak na sprašových závějích a plošších dnech širších údolí v okolí obcí. Jsou ohraničena především lesy a vodními toky, většinou s břehovými porosty.

Sady se nacházejí málo a to především po obvodech vesnic a v četných chatových a zahrádkových koloniích.

Sídla jsou zastoupena vzácně. Převažují malé vesnice, pouze v blízkosti Plzně jsou i větší železářská sídla Chrást a Horomyslice. Ve vesnicích Křivoklátského bioregionu se zachovala původní lidová architektura z konce 18. a poloviny 19. století. Zděné statky s bránami jsou chráněny v památkové zóně v Bukovci. V údolích jsou časté mlýny. Dnes jsou bohužel hojné i četné a rozsáhlé chatové kolonie. Zpravidla se tyto stavby nacházejí poblíž vod na okrajích lesů. Místy se na ostrožnách vyskytují prehistorická hradiště.

Náhradní typy: -

Cílové ekosystémy: přirozené: HD, BU-K, SU, SP, LO-PO, VO-LT, VO-V

náhradní: MT

 

 

-4BX Erodované plošiny na kaolinickém permu v suché oblasti 4. v.s.

- homogenní

Vyskytují se v bioregionech: 1.28.

Plzeň a okolí: okolí Boleveckých rybníků, Chotíkovský les

Tento typ biochory je vázán výhradně na severovýchodní část Plzeňského bioregionu a tvoří jeho největší specifikum. Typ je dohromady tvořen 22 segmenty s průměrnou plochou 16,6 km2 a celkovou plochou 366 km2.

Reliéf má charakter mírně zvlněných plošin s plochými vrcholy, do kterých se pouze u okrajů zařízly vodní toky a vytvořily mělká otevřená údolí, zpravidla výškově asymetrická, hluboká 20 - 60 m. Skalní útvary téměř chybějí, výjimkou jsou Malesická skála a balvany na svahu severně od vrcholu Lom. Velmi měkký reliéf proráží drobné neovulkanické kužely jako téměř odtěžený, původně až 80 m vysoký Pekelný vrch u Březína nebo Příšovská homolka, chráněná jako PP. Větší kužely jsou samostatnými typy biochor. Nad plochý reliéf se také zvedají ploché vrchy tvořené odolnějšími slepenci, jako Krkavec u Plzně, Lišák (677 m) - nejvyšší bod typu. Reliéf je místy silně změněn velkými povrchovými doly na kaolín a odkališti. Místy jsou i haldy po hlubinné těžbě černého uhlí, malé opuštěné pískovny a malé zatopené lomy. V tomto typu nereprezentativní skalní pyramida je chráněná v PP Malesická skála. Pseudokrasový žleb je v rámci PR Petrovka.

Substrát tvoří především svrchnokarbonské arkózy, jílovce a prachovce s vložkami slepenců. Tyto horniny (zvláště arkózy) v tropickém klimatu druhohor zvětraly na kaolin. Vlivem volného Al jsou tyto zvětraliny pro většinu rostlin toxické. Ojedinělý výchoz neovulkanitů je chráněn ve zmíněné PP Příšovská homolka.

Půdy mimo les jsou klasifikovány jako kyselé kambizemě, v lesích však jsou podzolované kambizemě, podzoly a na vlhčích místech i pseudoglejové podzoly. Půdy jsou podle stupně zvětrání hlinito-jílovité až hlinito-písčité. Zpravidla jsou těžší a mají načervenalou barvu.

Klima je mírně teplé a ve 4. vegetačním stupni relativně suché (MT11, vyšší Manětínská vrchovina převážně MT3).

Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří acidofilní brusinkové borové doubravy (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum). Na vlhkých místech se objevuje vegetace bažinných olšin svazu Alnion glutinosae, podél potůčků převažují olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných místech jsou charakteristické luční porosty svazu Cynosurion a Violion caninae, na vlhkých místech svazu Calthion, místy i rašelinné louky svazu Caricion fuscae.

D: 4A3 (60), 4AB3 (37)

K: *4A4 (1), *4A5b (1), *4BC5a (1).

Současné využití krajiny:

Lesy 64 %, travní p. 7,5 %, vodní pl. 1 %, pole 20 %, sady 2,5 %, sídla 2 %, ostatní 3 %.

Dominují lesy, ve vyšších polohách tvořící velké lesní komplexy, v nižších polohách velké lesy. Převažují v nich kulturní bory, v nižších polohách s hojným dubem, ve vyšších polohách se smrkem. Bory na extrémně kyselých stanovištích jsou rozvolněné a mají až parkový ráz. Především po obvodu lesů se hojně vyskytuje bříza bradavičnatá. Rašelinné bory jsou chráněny v PR Petrovka u Plzně, zbytek borové doubravy chrání blízká PP Doubí.

Travní porosty jsou téměř výhradně vázány na nivy potoků. Rašelinné louky jsou chráněny v PR Petrovka a další nechráněná území jsou především po obvodu Manětínské vrchoviny. Suché trávníky zde téměř chybějí; v netypické formě snad jsou součástí zmíněné PP Příšovská homolka.

Vodní plochy jsou zastoupeny několika malými rybníky, především ale zatopenými jámami po těžbě kaolinu. Pozoruhodné je Zelené jezírko po těžbě vitriolové břidlice u Dolní Bělé.

Pole jsou převážně velká a bez doplňující zeleně, což je částečně kompenzováno velkým rozsahem lesů v okolí. Hranici polí většinou tvoří lesy.

Sady se nacházejí především u rodinných domů po obvodu vesnic. Zvláštností jsou ovocné a růžové sady na svazích u Všerub.

Sídel je málo, většinou to jsou malé a středně velké vsi. Typická jsou rozsáhlá hornická městečka s průmyslovými závody situovanými často v lesích, jako Třemošná a Horní Bříza. Leží zde i panelové sídliště Bolevec na severním okraji Plzně. Po obvodu Manětínské vrchoviny jsou v obcích zbytky původní lidové roubené architektury (Hůrky, Hor. Hradiště, památková zóna v Radějově).

Náhradní typy: -

Cílové ekosystémy: přirozené: BO-A, AD

náhradní: AT

 

4Do Podmáčené sníženiny na kyselých horninách 4. v.s.

- similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.14, 1.15, 1.16, 1.19, 1.20, 1.21, 1.22, 1.23, 1.26, 1.27, 1.28, 1.29, 1.30, 1.31, 1.34, 1.36, 1.37, 1.38, 1.39, 1.40, 1.41, 1.42, 1.43, 1.44, 1.45, 1.46, 1.47, 1.48, 1.49, 1.50, 1.52, 1.54, 1.56, 1.57, 1.60, 1.61, 1.66, 2.1, 3.5.

Plzeň a okolí: Bolevecké rybníky

Typ se nachází hojně především na tektonicky zdvižených plošinách v hercynské podprovincii, poměrně častý je i na okrajích výše položených pánví. V méně typické formě se typ nachází i na úpatí hor a vrchovin při okraji západokarpatské podprovincie v Podbeskydském bioregionu (3.5). Tento typ je zastoupen v rámci České republiky 512 segmenty, což je s velkým odstupem nejvíce ze všech typů biochor. Segmenty jsou většinou malé, vzácněji středně velké. Průměrná velikost segmentu je 4,8 km2 a celková plocha typu je 2.476 km2. Největší plochy má typ v bioregionech Brdském (1.44), kde leží 233 km2, Plzeňském (1.28) s 213 km2, Velkomeziříčském (1.50) s 193 km2 a Českokrumlovském (1.43), kde je 180 km2. Nejméně je zastoupen v bioregionu Milešovském (1.14), kde tvoří cizorodý unikát s plochou 0,8 km2.

Reliéf má ráz velmi ploché deprese, většinou koncentricky se svažující ke středu nebo k jednomu místu odtoku vod ze sníženiny. Netypické součásti tvoří vystupující sušší ploché hřbítky.

Substrát tvoří zpravidla skalní podloží (na rozdíl od typu biochory 4Ro). Tyto horniny jsou však na povrchu většinou kryty mocnějšími zvětralinami a bezprostřední vliv substrátu je tak odcloněn. Méně časté a méně typické jsou odvápněné kyselé hlíny. Klasické paleontologické naleziště chrání v Plzeňském bioregionu PP Pod starým hradem a v Brdském na vystupujícím pahorku PP Medový Újezd a PP Štěpánský rybník.

Půdy jsou převážně primární pseudogleje, které směrem k okrajům a na hřbítky přecházejí v kyselé oglejené kambizemě a směrem k jádru depresí do glejů a glejových fluvizemí. Vlivem přítoku kyselejší podzemní vody se v depresích na skalních horninách někdy objevuje slabé rašelinění. Půdy jsou tedy mírně až silně kyselé, zpravidla kamenito-hlinité až drobně štěrkovité, vlhké až mokré, středně živné, středně těžké až těžké. Téměř všechny tyto půdy v 70. a 80. letech podlehly systematickému odvodnění trubkovou drenáží a jejich hydrický režim i ostatní vlastnosti jsou různě změněny.

Klima je mírně teplé a většinou průměrně vlhké (MT7, MT9), často i vlhčí (MT5) nebo mírně chladnější a vlhčí (MT3, MT2). Vlivem depresní polohy se zde vyskytují výrazné teplotní inverze, které společně s vlhčími půdami vedou k častějšímu výskytu mlh a rosy. Toto mikroklima umožňuje přežívání druhů vyšších poloh.

Vegetace je regionálně, ale především lokálně silně heterogenní. Varianta hercynská základní (1.14, 1.15, 1.16, 1.19, 1.20, 1.21, 1.22, 1.23, 1.28, 1.36, 1.37, 1.38, 1.39, 1.40, 1.41, 1.42, 1.44, 1.45, 1.46, 1.48, 1.49, 1.50, 1.52, 1.54, 1.56, 1.57, 1.60, 1.61, 1.66): Hlavním typem potenciální přirozené vegetace na mezických stanovištích jsou acidofilní doubravy ze svazu Genisto germanicae-Quercion, zejména jedlové doubravy (Abieti-Quercetum), nebo acidofilní jedlobučiny ze svazu Luzulo-Fagion, na Drahanské vrchovině (1.52) snad i ochuzené strdivkové bučiny (Melico-Fagetum). V nevýrazných sníženinách na plošinách dominují bikové jedliny (Luzulo pilosae-Abietetum), které na lesních prameništích a kolem malých potůčků provázejí ostřicové jaseniny (Carici remotae-Fraxinetum). Podél potoků se vyskytují nivy s vegetací podsvazu Alnenion glutinoso-incanae a vegetace svazu Petasition officinalis. V bezodtokých sníženinách se stagnující vodou lze očekávat bažinné olšiny ze svazu Alnion glutinosae. Na odlesněných vlhkých místech se objevují rašelinné louky svazu Caricion fuscae, které přecházejí ve vlhké louky svazu Calthion. Kolem rybníků se vyskytuje vegetace vysokých ostřic (Magnocaricion elatae) a komplex vodní vegetace.

SD: *4AB3 (25), 4AB4 (55)

K: 4A-AB5b (10), 4BC5b (5), 4BC5a (5).

Současné využití krajiny:

Lesy 36,5 %, travní p. 22,5 %, vodní pl. 9 %, pole 24,5 %, sady 1 %, sídla 3,5 %, ostatní 3 %.

Zastoupení lesů proti sníženinám na bazických horninách (typ 4Db) je více než trojnásobné. Lesy zpravidla tvoří malé a středně velké segmenty smrkových monokultur. Podél potoků, na okrajích rybníků na dnech depresí se vyskytují olšiny, které se zvláště v posledních 20 letech spontánně šíří na opuštěné mokré louky. Poměrně častá je příměs borovice lesní a na okrajích lesů a v menších lesích i jedle. Výjimečně se zde vyskytují také doubravy dubu letního, příměs tohoto dubu v lesích je však běžnější. Rašelinný les je součástí PR Kamenný rybník v 1.28, vlhčí květnatá doubrava je v PR Zvoníčkovna.

Rozloha travních porostů po systematickém odvodnění v 60. až 80. letech dramaticky poklesla. V současnosti jsou travní porosty zastoupeny především vlhkými meliorovanými loukami, z nichž občas vyčnívají vyvrácené skruže odvodňovacích šachet. Nejvlhčí místa v depresích, v nivách a na okrajích rybníků naopak byla zcela opuštěna a přeměnila se většinou v mírně ruderalizované mokřady, zpravidla zarůstající olšinami a vrbinami. Mnohé intenzivní travní porosty byly obnoveny v 90. letech. Louky mají převážně sníženou biologickou hodnotu, vzácné louky s přirozenou skladbou a výskytem vzácných druhů jsou většinou chráněny. Ojedinělé rašelinné louky jsou chráněny - v 1.28 slatinná louka v části PR Kamenný rybník.

Vodní plochy jsou velmi charakteristickým rysem tohoto typu biochory. Proti typu biochory na bazických horninách (4Db) je zde jejich zastoupení trojnásobné. Jedná se především o malé a středně velké rybníky, zakládané již od středověku v nejmokřejších a jinak nevyužitelných částech sníženin. V současnosti jsou větší rybníky často využívány k rekreaci u vody a jejich břehy jsou obklopeny chatami.

Pole leží převážně na systematicky odvodněných pozemcích. Jsou středně velká, zpravidla ohraničená příkopy, komunikacemi a lesy. Při poškození drenáží se zamokřují a zamokřené lokality jsou opuštěny a zarůstají ruderální mokřadní vegetací.

Sady zde téměř chybějí, ovocné stromy jsou vázány jen na zahrádky u vesnických usedlostí.

Sídla jsou spíše vzácnější, vyskytují se malé až velké vsi, v bioregionech na severu republiky (1.57, 1.39, 2.1) se kromě kompaktních obcí vyskytuje i rozptýlená zástavba izolovaných domů a statků.

Náhradní typy: 4To

Cílové ekosystémy: přirozené: BU-AJ, LO-MO, LO-PO

náhradní: AT, VO-V, VO-LS

Do BC je nutno zahrnout i vodní plochu, pobřežní mokřady a travnatý porost.

 

-4PM Pahorkatiny na drobách v suché oblasti 4. v.s.

- similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.19, 1.20, 1.28, 1.55.

Plzeň a okolí: Rokycanská u hranic města, jižně Kyšic

Segmenty tohoto typu jsou soustředěny ve středozápadních Čechách a izolovaně pak u Krnova se srážkovém stínu Hrubého Jeseníku. Segmenty jsou převážně středně velké, vzácněji malé. Typ je dohromady tvořen 36 segmenty s průměrnou plochou 9,4 km2 a celkovou plochou 337 km2. Rozhodující plocha typu leží v Plzeňském bioregionu (1.28) – 205 km2.

Reliéf je tvořen více či méně výraznými, více či méně izolovanými pahorky s konvexně-konkávním profilem svahů. Pahorky jsou odděleny otevřenými plochými, často podmáčenými sníženinami. Pahorky v Plzeňském bioregionu (1.28) a v Křivoklátském bioregionu (1.19) jsou velmi ploché a neznatelně přecházejí do širokých sníženin. Jinde jsou nápadné, strmě vystupující a převýšení od úpatí mají i přes 100 m. V Plzeňském a Křivoklátském bioregionu ve hřbetnici pahorků ojediněle vystupují buližníkové skály s výškou až přes 10 m.

Substrát je tvořen většinou spodnokambrickými a svrchnoproterozoickými břidlicemi a drobami, které se zpravidla střídají. Břidlice ve východní části jsou měkčí a vznikají zde i plošiny. Směr vrstev ve všech bioregionech je severoseverovýchod - jihojihozápad.

Půdy mimo les jsou převážně typické kambizemě, v depresích luvizemě a luvizemě pseudoglejové i primární pseudogleje. V lesích jsou většinou udávány slabě kyselé kambizemě, v Plzeňském bioregionu převážně silně kyselé kambizemě i kambizemě podzolované. Silně kyselé kambizemě se hojně vyskytují i v Křivoklátském bioregionu. Na vrcholcích pahorků v lesích bývají též nevyvinuté kamenité kyselé kambizemě. Rankery a litozemě jsou velmi vzácné. Půdy jsou zpravidla středně těžké a mají světle hnědou barvu.

Klima je mírně teplé, srážkově slabě podprůměrné (MT5, MT7). Pouze v teplejším a sušším Plzeňském bioregionu je zvláště v centrální části výrazně suché (MT10, MT11). Projevuje se odlišná orientace svahů, zřetelně teplejší jsou jižní svahy a hřbety. Vrcholky pahorků jsou exponovány vůči větrům. V plochých sníženinách mezi pahorky jsou podmínky pro tvorbu středně silných teplotních inverzí.

Vegetace: Varianta bezbuková (1.20, 1.28): V potenciální přirozené vegetaci dominují acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae). Podél potoků se vyskytují nivy s vegetací olšových jasenin (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných místech jsou charakteristické luční porosty svazu Arrhenatherion a Cynosurion, na vlhkých místech svazu Calthion.

SD: *3AB1-2 (2), *3AB3 (23), *3B3 (10), 4AB3 (25), 4B3 (28), *4B4 (10)

K: *3A2-3 (+) – jen v 1.19 a 1.28, *4BC5a (2).

Současné využití krajiny:

Lesy 39 %, travní p. 12 %, vodní pl. 0,5 %, pole 40,5 %, sady 3,5 %, sídla 2 %, ostatní 2,5 %.

Lesy jsou převážně středně velké a velké, v Křivoklátském bioregionu lesy tvoří dokonce rozsáhlé komplexy. Mírně převažují kulturní smrčiny, ale hojné jsou i kulturní bory nebo velká příměs borovice, alespoň na krajích lesů. Ve všech bioregionech se objevuje příměs dubu, ojediněle i habru. Příměs buku je vzácná a nachází se místy v Křivoklátském bioregionu (1.19). Doubravy se vyskytují na Trném vrchu u Holýšova a na jižních svazích východně od zámku Kozel v Plzeňském bioregionu (1.28), kde jsou též chráněny v PP Hádky (5 ha) a dubohabřiny v částečně zasahující PR Zvoníčkovna (9 ha) - i s květnatým podrostem.

Travní porosty jsou poměrně vzácné a nacházejí se hlavně v nivách potoků a malých zamokřených sníženinách. Nemají zřejmě větší botanickou hodnotu.

Vodní plochy jsou vzácné a tvoří je především hladiny potoků. Ve většině bioregionů se nacházejí i ojedinělé malé rybníky a severně od Rokycan i několik rybníků středně velkých.

Pole jsou především na mírnějších svazích na úpatích pahorků a v odvodněných depresích. Jsou často velká a bez dřevin. Pole jsou nejčastěji ohraničena lesy a komunikacemi.

Sady jsou u rodinných domků především po obvodech vesnic.

Sídel je poměrně málo, převažují středně velké vsi. V jižní části Plzeňského bioregionu jsou i typické malé vesnice.

Náhradní typy: 4PM+-4PS,-3PM+4VM.

Cílové ekosystémy: přirozené: AD, BU-A

náhradní: AT

 

4VM Vrchoviny na drobách 4. v.s.

- similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.20, 1.28, 1.38, 1.39, 1.49, 1.52, 1.54, 1.55, 3.4.

Plzeň a okolí: Městský les a svahy pod Radyní

Typ je hojnější pouze ve východní části hercynské podprovincie, ve většině zmíněných bioregionů je však zastoupený jen jedním až třemi segmenty. Segmenty mají velmi různou velikost. Typ je tvořen dohromady 46 segmenty s průměrnou plochou 11,5 km2 a celkovou plochou 530 km2. Přibylo 70 km, 10 segmentů, hlavně asi na Plzeňsku. Největší plochu zabírá typ v bioregionech Nízkojesenickém (1.54) – 245 km2 a Drahanském (1.52) – 81 km2, nejmenší v Hranickém (3.4) – 7,5 km2.

Společným znakem reliéfu většiny segmentů je přítomnost strukturních hřbetů s jednotlivými odolnějšími suky a místy i zbytky zarovnaných povrchů. Převýšení kopců je nejčastěji kolem 150 m. Údolní síť má velmi proměnlivý charakter jak z hlediska hustoty, tak i z hlediska zahloubení a příčných profilů údolí. Zvláště svahy v Plzeňském bioregionu (1.28) mají malý sklon a jsou dlouhé. Skalní tvary jsou vzácné a malé, lomy jsou významně zastoupeny zejména v některých segmentech Nízkojesenického bioregionu.

Složitější horninovou stavbu mají segmenty v Čechách, které jsou budovány staršími, silně zvrásněnými svrchně proterozoickými břidlicemi arkózami, prachovci, slínovci, jílovci, křemenci a případně i metabazity. Zvětraliny jsou většinou jemně hlinito-písčité s příměsí ovětralých kamenů. Paleontologická lokalita je chráněna v 1.28 v PP Sedlecká rokle.

V půdním pokryvu jednoznačně dominují typické kambizemě, často v mírně kyselé varietě. V segmentech východní části hercynika jsou uváděny i silněji kyselé kambizemě. V plošších partiích bývají místy vyvinuty pseudogleje, toky jsou lemovány převážně gleji.

Klima je většinou mírně teplé a průměrně vlhké (nejvíce jsou zastoupeny oblasti MT10, MT7, vzácněji i jiné). V teplotním režimu svahů se projevuje jejich odlišná orientace a vysoké vrcholy jsou ovlivněny větry.

Vegetace: Varianta hercynská základní (1.38, 1.39, 1.55): Základním typem potenciální přirozené vegetace jsou acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum), které na humóznějších svazích přecházejí v květnaté kyčelnicové bučiny (Dentario enneaphylli-Fagetum). Podél větších potoků se šíří ptačincové olšiny (Stellario-Alnetum glutinosae), na lesních prameništích a podél menších potůčků se objevují ostřicové jaseniny (Carici remotae-Fraxinetum). Pro odlesněná místa jsou charakteristické luční porosty svazu Arrhenatherion a Cynosurion, na vlhkých místech svazu Calthion, místy snad jsou i rašelinné louky svazu Caricion fuscae.

Varianta manětínská (1.28): Potenciální přirozená vegetace je tvořena mozaikou brusinkových borových doubrav (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum), bikových doubrav (Luzulo albidae-Quercetum petraeae) a bikových bučin na severních svazích (Luzulo-Fagetum).

SD: *3AB3 (15), *3B3 (10), 4AB3 (30), 4B3 (39), 4BC3 (5)

K: *4BC5a (1).

Pozn. STG 3. v.s. zřejmě chybějí v 1.49, 1.52 a 1.54.

Současné využití krajiny:

Lesy 58 %, travní p. 20 %, vodní pl. 1 %, pole 19,5 %, sady 1 %, sídla 0,5 %, ostatní 1 %.

Dominantní složkou využití jsou lesy, většinou tvořící součást rozsáhlejších celků až komplexů. Převažují lesy jehličnaté - smrkové, vzácněji borové. V příměsích se objevují nejčastěji buk, jedle a modřín, v relativně teplejším podnebí i dub. Lesy s přirozenou nebo přírodě blízkou skladbou jsou vzácné, v některých případech jsou již chráněné.

Travní porosty jsou zastoupeny rozptýleně podél vodních toků a na strmějších odlesněných svazích. Zpravidla jsou opuštěné nebo intenzivně využívané.

Vodní plochy reprezentují drobnější vodní toky v různě husté síti. Stojaté vody se až na několik výjimek v segmentech typu nevyskytují.

Jako pole jsou využívány převážně mírnější části svahů a plošiny. Pole jsou obvykle středně velká, ohraničená nejvíce lesy, komunikacemi a toky.

Sady jsou soustředěny na okraje sídel, která jsou zastoupena jen velmi málo, a to především menšími až středně velkými vesnicemi. Ze sídel městského typu zasahuje významně do jednoho segmentu v Plzeňském bioregionu Starý Plzenec (vilová zástavba). Lidová architektura je dochována poměrně vzácně. Ojedinělé pozůstatky hradní architektury se v obraze krajiny uplatňují nevýrazně.

Náhradní typy: 4PM, 4SM, v 1.28 -4PM.

Cílové ekosystémy: přirozené: BU-K, SU

náhradní: MT

 

 

Okolí Plzně

3Do Podmáčené sníženiny na kyselých horninách 3. v.s.

- similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.2, 1.5, 1.12, 1.18, 1.20, 1.22, 1.23, 1.28, 1.44, 1.48, 1.49, 1.55.

Okolí Plzně: Líně – Úherce

Tento typ je vázán na chladnější vyšší okraje nížin, níže ležící kotliny a na plošiny při okrajích pahorkatin svažujících se do nížin. Segmenty typu jsou koncentrovány do středních Čech s menšími přesahy do západních a východních Čech; na Moravě se nacházejí při východním okraji Hercynika. Celkem je typ tvořen 44 segmenty s průměrnou velikostí 4,6 km2 a celkovou plochou 201 km2. Nejhojněji je typ zastoupen v Plzeňském bioregionu (1.28), kde leží 46 km2 a Slapském bioregionu (1.20), kde se nachází 35 km2. Nejméně je zastoupen v Řipském bioregionu (1.2), kde jsou pouze necelé 3 km2 a v Havlíčkobrodském (1.48), kde leží 5 km2.

Reliéf je tvořen plochými depresemi většinou v rámci plošin, nebo výraznějšími konkávně prohnutými depresemi na úpatí vrchovin. V ose deprese se nachází zpravidla malá niva potoka, leží zde však části niv i větších toků (např. Radbuzy). Cizorodou, leč neoddělitelnou, součástí depresí jsou i vystupující hřbítky a elevace. Zpravidla jsou ploché, nízké a jejich výška nepřekračuje 20 m. Z antropogenních tvarů se zde vyskytují hráze rybníků, náspy komunikací a četné odvodňovací příkopy.

Substrát je tvořen kyselými, většinou skalními horninami s pokryvem hlinitokamenitých deluviálních sedimentů z těchže hornin. Často zde však bývá i příměs sprašové hlíny (na rozdíl od situace ve 4. vegetačním stupni). Na dnech depresí bývají splachové a fluviální hlinitopísčité sedimenty.

Půdy jsou převážně primární pseudogleje, směrem k jádru deprese přecházející do maloplošně zastoupených glejů a glejových fluvizemí v nivách. Na vystupujících svazích a hřbítcích jsou většinou pseudoglejové kyselé kambizemě až slabě kyselé kambizemě. Půdy jsou většinou písčitohlinité s jemným skeletem. Větší kameny se zde nevyskytují.

Klima je mírně teplé a zpravidla v rámci 3. vegetačního stupně relativně suché (MT11, MT10, MT9) výjimečně až srážkově průměrné (MT9). V depresích jsou dobré podmínky pro vývoj silných přízemních teplotních inverzí, vyšší vzdušnou vlhkost a četné mlhy. Převážná část segmentů navíc leží v oblasti s výskytem regionálních teplotních inverzí.

Vegetace: Varianta hercynská základní (1.20, 1.22, 1.23, 1.28, 1.44, 1.48, 1.49): Potenciální vegetaci tvoří jedlová doubrava (Abieti-Quercetum), na sušších místech kyselejší křídla hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), na prameništích na místech s déle stagnující vodou i bažinné olšiny svazu Alnion glutinosae. Podél potoků se vyskytují olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných místech jsou nejčastější luční porosty svazu Arrhenatherion, v potočních nivách vlhké louky svazu Calthion.

Varianta středočeská (1.2, 1.5, 1.18): V kostře potenciální přirozené vegetace jsou bezkolencové doubravy (Molinio arundinaceae-Quercetum), na sušších místech přecházející do lipových doubrav (Tilio-Betuletum). Náhradní vegetaci na odlesněných místech tvoří též bezkolencové louky svazu Molinion.

SD: *3AB3 (15), 3B4 (64), 3BC5a (6), 3BC5b (15).

Současné využití krajiny:

Lesy 16 %, travní p. 16 %, vodní pl. 5 %, pole 50,5 %, sady 4,5 %, sídla 5 %, ostatní 3 %.

Lesy jsou zastoupeny velmi nepravidelně, v jednotlivých segmentech mají 2 % - 95 %, přičemž velké rozdíly jsou i v rámci jednotlivých bioregionů. Je zřejmé, že dominantní roli zde hrála historie osídlení a záměry středověkých majitelů. V typických segmentech dosahuje lesnatost asi 8 %. Převažují zde malé lesy, které jsou většinou soustředěny podél vodních toků. Častěji se vyskytují i okraje středně velkých a velkých lesů, při obvodu Brdského bioregionu i lesních komplexů. Lesy v netypických silně zalesněných segmentech jsou součástí velkých lesů a lesních komplexů. Lesy jsou tvořeny převážně smrkovými kulturami, často s příměsí borovice lesní, dubu, při okrajích osik, olší a pod. Je signifikantní, že přes značnou rozlohu lesů zde v r. 2001 nebylo vyhlášeno jediné chráněné území.

Travní porosty se nacházejí zpravidla v nejvlhčích částech depresí podél vodních toků, u rybníků a často se nacházejí při okrajích lesů. Většinou tvoří malé segmenty, dnes často nekosené a měnící se v ruderalizované mokřady.

Vodní plochy jsou velmi charakteristickým využitím tohoto typu, přesto jejich zastoupení velmi kolísá (v rozmezí 2 % - 55 %) v jednotlivých segmentech; v mnoha z nich se vyskytují pouze drobné vodní toky a ojedinělé malé rybníčky nebo nádržky. Velmi typické jsou však středně velké rybníky. Nejméně jsou vodní plochy zastoupeny v tomto typu v nížinách a plochých kotlinách - v Litovelském (1.12) a Krnovském bioregionu (1.55) s 2 % a v Plzeňském bioregionu (1.28) se 3 %. Relativně hojné jsou rybníky na plošinách při okrajích pahorkatin.

V tomto typu ještě převažují pole. Jsou zpravidla velká, v segmentech s větším zastoupením rybníků a lesů středně velká. Spoře se vyskytující rozptýlené dřeviny jsou podél příkopů, vodních toků nebo po obvodu rybníků. Pole jsou ohraničena především vodními toky, loukami a komunikacemi, místy též sídly.

Sady se v tomto typu vyskytují jen po obvodu sídel a to především vesnic. Jsou malé, soukromé a převažují v nich odolnější druhy ovocných dřevin.

Sídla se vyskytují zpravidla při okrajích segmentů nebo na vyvýšeninách. V Čechách jsou zde typické malé vesnice a jen vzácně se vyskytují středně velké a velké. V moravských segmentech jsou vesnice středně velké a velké, v Krnovském bioregionu typicky rozvolněné a protáhlé podél potoka. Celkem vzácně se zde vyskytují malá města (Hostonice, okraj Hořovic, Holýšova, Přeštic, Blovice, Město Albrechtice) a to ještě hlavně díky vazbě těchto sídel na říčky protékající danými segmenty. Pro sídla jsou typické barokní a zbarokizované gotické kostely. Památky lidové architektury se zde kupodivu až na nepatrné výjimky nevyskytují. V segmentech v Čechách jsou zvláště u rybníků časté menší chatové kolonie.

Náhradní typy: 3To.

Cílové ekosystémy: přirozené: LO-MO, LO-PO

náhradní: MT, VO-V, VO-LS

 

-3PP Pahorkatiny na neutrálních plutonitech v suché oblasti 3. v.s.

- similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.20, 1.28.

Okolí Plzně: Štěnovice – Štěnovický Borek – Nebílovský Borek

Typ se nachází v pahorkatinách podél Slapské přehrady a při okraji Plzeňské pánve. Celkem je tvořen 14 segmenty s průměrnou plochou 8,9 km2 a celkovou plochou 124 km2. Větší plochu zabírá ve Slapském bioregionu, kde leží 94 km2.

Reliéf má charakter pahorků a plochých sníženin mezi nimi. Převýšení pahorků nad sníženinami bývá 50 - 100 m, výjimečně na Štěnovickém vrchu u Plzně až 120 m. Reliéf je drobně členitý, pahorky mají většinou výrazné (a zalesněné) svahy. Směrem k údolí řek se do sníženin zařezávají údolí. Segmenty ve Slapském bioregionu leží převážně nad údolím Vltavy, zde je pak převýšení ke dnu údolí vyšší, ale převážná část svahu je již součástí biochor údolí. Na povrch na strmějších svazích a vrcholcích vystupují drobné skalky a balvany. Časté jsou zde menší lomy, většinou opuštěné a zatopené vodou.

Substrát tvoří svrchně paleozoické amfibol-biotitické granodiority, které díky svému mládí jsou nezvrásněné a tím i nerozdrcené, kompaktní. Procházejí jimi žíly porfyrů, většinou západovýchodního směru. Substrát zvětrává do velkých žokovitých balvanů a drobně štěrkových (“písčitých”) zvětralin.

Půdy jsou typické kambizemě, ale lehčí. Na výstupech hornin jsou kambizemní rankery a maloplošně i rankery, v depresích maloplošně primární pseudogleje a v nivách gleje. Pod jehličnatými porosty se uvádějí kyselé kambizemě a slabě kyselé kambizemě jsou pouze na úpatích svahů a severních svazích. Půdy jsou kamenité a mají světle hnědou narezlou barvu.

Klima je mírně teplé a v rámci 3. vegetačního stupně v Plzeňském bioregionu (1.28) suché, (MT11, ve vyšších polohách MT10). Na pahorcích díky větším větrům a sklonu jejich svahů, který podmiňuje odtékání prochlazeného přízemního vzduchu v noci, jsou teploty nadprůměrné, v depresích a údolích jsou podmínky pro výskyt výrazných teplotních inverzí. Na pahorcích se projevuje orientace svahů ke světovým stranám, nejteplejší jsou jihozápadní a nejchladnější jsou severovýchodní svahy. Vzhledem k charakteru substrátu a půd se však rozdíly v biotě projevují pouze tlumeně.

Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří acidofilní biková doubrava (Luzulo albidae-Quercetum), na humóznějších bázích svahů i hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum), které na Plzeňsku budou velmi omezené. Podél potoků je střídají ptačincové olšiny (Stellario-Alnetum glutinosae) a na lesních prameništích ostřicové jaseniny (Carici remotae-Fraxinetum). Na odlesněných místech lze nejčastěji očekávat ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion), v potočních nivách vlhké louky svazu Calthion.

SD: *2AB-B1-2x (1), *2B3x (6), 3AB-B1-2 (4), 3AB3 (35), 3B3 (43), *3B4 (6)

K: *3BC5a (3), *3BC5b (2).

Současné využití krajiny:

Lesy 35 %, travní p. 11 %, vodní pl. 1 %, pole 46 %, sady 3 %, sídla 2 %, ostatní 2 %.

Lesy jsou rozmístěny nerovnoměrně, takže udávané průměrné zastoupení je netypické. Lesů v segmentech je většinou kolem 25 %, v menší části segmentů (v obou bioregionech) je zastoupení lesů mírně přes 50 %. Většinou se jedná o segmenty se členitějším reliéfem, ale tato zákonitost je velmi volná. Rozdíly jsou zajisté způsobeny i historickým vývojem využívání krajiny. Lesy jsou převážně velké, ale velmi typické je zastoupení středně velkých lesů na větších pahorcích a malých na stráních a malých pahorcích. Okraje lesů bývají velmi členité. V dřevinné skladbě převažují kulturní smrčiny, na jižních svazích dominují kulturní bory. Příměs listnatých dřevin je vzácná, tvoří ji hlavně dub, při okrajích lesů s břízou, zvláště u menších lesů se vyskytuje akát. Nevalný biologický stav lesů dokumentuje i to, že zde není žádné maloplošné zvláště chráněné území.

Travní porosty jsou poměrně hojné, a to především na suchých stráních s mělkými a kamenitými půdami. Dřív zde bývaly pastviny, dnes jsou často opuštěné a zarůstají křovinami. Intenzivní vlhké louky bývají na dnech depresí a v nivách.

Vodní plochy jsou tvořeny především menšími potoky, v Plzeňském bioregionu zde protékají i řeky Radbuza a Úhlava. Vyskytují se zde i malé izolované rybníky, často u okrajů lesů nebo obcí. K typickým vodním plochám patří malé zatopené jámové lomy.

Pole jsou vázána především na plochá úpatí pahorků a odvodněná dna depresí, kde jsou středně velká. Na strmějších svazích jsou malá, protažená po vrstevnici, oddělená často křovitými mezemi. Relativně často se v polích vyskytují remízky na výchozech skalních podloží nebo u skupin kamenů, původně jich však bylo podstatně více. Pole jsou ohraničena především lesy a travními porosty.

Sady se nacházejí především u jednotlivých vesnických usedlostí po obvodech sídel, místy se však nacházejí maloplošné sady i ve volné krajině. Ovocné dřeviny se často vyskytují v hojných chatových a zahrádkových koloniích.

Sídla jsou tvořena převážně středně hustou sítí malých vesnic, vzácnější jsou středně velké obce. V malých vesnicích se občas vyskytují barokní kapličky, ve středně velkých jsou pak zbarokizované gotické kostely a malé barokní a empírové zámečky. Barokní kostel v dominantní poloze na kopci stojí u osady Prusiny v Plzeňském bioregionu. Leží zde i polovina města Stod s barokními domy, empírovým kostelem a sídlišti po obvodu. Velmi časté jsou chatové kolonie při okrajích lesů.

Náhradní typy: -3BP+-3UP, v 1.28 -4VP.

Cílové ekosystémy: přirozené: HD, BU-K, AD, LO-MO, LO-PO

náhradní: MT, XT

 

-3RL Plošiny na permu v suché oblasti 3. v.s.

- homogenní

Vyskytují se v bioregionech: 1.28.

Okolí Plzně: západně od Plzně (Tlučná – Nýřany)

Typ je rozšířen v jednom větším a několika malých segmentech v centrální části Plzeňského bioregionu. Celkem je typ tvořen 3 segmenty s průměrnou plochou 20,7 km2 a celkovou plochou 62 km2.

Reliéf tvoří mírně zvlněné plošiny v konkávních (častěji) i konvexních partiích krajiny, místy i rozvodné plošiny obklopené členitějším reliéfem. Údolí jsou mělká a široce rozevřená, plošiny jsou modelovány mělkými táhlými úpady a občasně protékanými depresemi; na okrajích rozvodných plošin nad strmějšími svahy jsou častější erozní rýhy. Převýšení zpravidla dosahuje jen několika m, pouze haldy navršené v souvislosti s těžbou uhlí a stavebních hmot představují nápadnější vyvýšeniny v krajině, vysoké až 73 m. Místy se nacházejí drobné pískovny.

Substrát je budován především střídáním slepenců, pískovců, arkóz a arkózových pískovců, prachovců a jílovců permokarbonského stáří, místy s uhelnými slojemi. Podél vodních toků se táhnou fluviální a deluviofluviální sedimenty, nad nimi se po obou stranách táhnou pásy deluviálních sedimentů; na plošinách jsou ojedinělé zbytky fluviálních teras.

V půdním pokryvu dominuje střídání těžších a lehčích typických kambizemí s drobnými ostrůvky luvizemí a hnědozemí na polygenetických hlínách a sprašových hlínách. V nivách nacházíme většinou glejové fluvizemě.

Klima je mírně teplé (MT11), s teplotními sumami za malé vegetační období 2400-2500 oC a poměrně suché. Konkávní segmenty mají zvýšenou náklonnost k tvorbě lokálních inverzí, klima ovlivňují i inverze regionálního významu.

Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae). V nivách toků se objevují olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných suchých stanovištích se rozšířila vegetace svazu Arrhenatherion, na vlhkých stanovištích najdeme vegetaci svazu Calthion i Molinion.

D: 3B3 (98)

K: *3BC5a (2).

Současné využití krajiny:

Lesy 17 %, travní p. 5 %, vodní pl. 1 %, pole 64 %, sady 2 %, sídla 5 %, ostatní 6 %.

Lesy jsou tvořeny jednak středně velkými až většími celky, přesahujícími do biochory z terasových plošin, jednak menšími lesíky a malými fragmenty vázanými na chudší a sušší stanovištní podmínky, výrazné terénní tvary vzniklé vodní erozí nebo vlhčí lokality v blízkosti vodních ploch a toků. Dominantní dřevinou je borovice, vedle níž se uplatňuje především smrk, místy dub, v lesních fragmentech a na okrajích lesů i akát. V typu není žádná přírodní rezervace ani památka.

Travní plochy zde jsou zastoupeny hospodářskými loukami ve vlhčích partiích konkávních segmentů.

Vodní plochy zastupují nečetné menší potoky, na nichž místy vznikly skupiny malých a středně velkých rybníků.

Pole představují dominantní složku krajiny a jsou většinou velká, menší plochy vznikají drobením polí nadměrnou koncentrací dopravních linií, sídelních a industriálních ploch. Pole jsou dělená především komunikacemi (od polních cest přes zpevněné komunikace až po železnici) občas s doprovodem dřevin, dále pak malými vodními toky, vzácněji úvozy, erozními rýhami zarostlými vegetací a ojedinělými mezemi. Zastoupení rozptýlených dřevin je podprůměrné.

Sady se nacházejí v celém typu pouze jako součást sídel a usedlostí nebo menší plochy bezprostředně navazující na intravilán.

Sídla jsou představována jednak vesnicemi, přetvořenými v souvislosti s těžbou uhlí a industrializací na malá hornická městečka (Nýřany), jednak středně velkými a malými vesnicemi, jejichž agrární charakter byl narušen jen částečně. Zvláštností sídelní struktury jsou hornické kolonie vystavené izolovaně od původních sídel, dnes téměř opuštěné.

Náhradní typy: -3BL.

Cílové ekosystémy: přirozené: HD

náhradní: MT

 

-3UM Výrazná údolí v drobách v suché oblasti 3. v.s.

- kontrastní

Vyskytují se v bioregionech: 1.19, 1.20, 1.28.

Okolí Plzně: údolí Berounky pod Plzní (od Zábělé)

Tento typ je vázán na výrazná údolí západních a jižní části středních Čech - oblast Barrandienu. Celkem typ tvoří 20 segmentů s průměrnou plochou 7,9 km2 a celkovou plochou 158 km2. Nejvíce je typ zastoupen v Křivoklátském bioregionu (1.19), kde leží 108 km2 a jsou zde i větší segmenty, podstatně méně v Plzeňském bioregionu (1.28) s 32 km2, nejméně se nachází ve Slapském bioregionu (1.20), kde je pouze 17,5 km2 v menších segmentech.

V rámci typu se nacházejí jednak širší a dlouhá údolí velkých řek (především Berounky), jednak malá a úzká údolí jejich přítoků. Hloubka údolí v Plzeňském bioregionu dosahuje pouze 40 - 80 m, ale jak se Berounka zařezává, hloubka údolí v Křivoklátském bioregionu roste na 50 - 190 m a údolí bývá často výškově asymetrické - zpravidla na jeho pravém břehu vystupují vyšší kopce. Především údolí větších toků jsou často skalnatá, se skalnatými stráněmi. Pod nimi se nacházejí větší osypové a suťové kužely. Na dnech údolí jsou vyvinuty úzké nivy, širší bývají v horní části údolí, kde se tok teprve začíná zařezávat a pak v dolní části údolí před ústím do údolí většího toku. Širší nivy jsou i podél Berounky. Dokonalý okrouhlík chrání v Křivoklátském bioregionu PP Čertova hráz. Typická jsou četná hradiště na ostrožnách údolí. Nacházejí se zde stopy po hlubinné těžbě rud a vitriolových břidlic (štoly, odvaly) a nápadnými tvary jsou hráze přehrad.

Substrát budují silně zvrásněné svrchně proterozoické břidlice s podružně zastoupenými drobami (kralupsko-zbraslavská skupina). Poblíž Křivoklátu převažují již droby. V Plzeňském bioregionu jsou břidlice slabě metamorfované (fylitické). Zvláště tyto horniny jsou velmi neúživné. Místy se v břidlicích nacházejí malé vložky bazických paleovulkanitů - “spilitů”. Na úpatích svahů jsou často deluviální hlinitokamenité a hlinitopísčité sedimenty. V nivách jsou hlinitopísčité fluviální sedimenty překrývající hrubozrnné kamenité sedimenty, vystupující v korytech toků.

Půdy mimo les jsou převážně typické kambizemě, zpravidla drobně kamenité a v Plzeňském bioregionu většinou značně kyselé. V lesích převažují kyselé až silně kyselé kambizemě. Na strmějších svazích s výstupy skalního podloží dominují kambizemní rankery, na skalách litozemě. Na hlinitějších úpatích nacházíme i hnědozemě, v nivách dominují typické fluvizemě.

Klima je mírně teplé a v rámci 3. vegetačního stupně suché (MT11). Velmi pestrá je mozaika místního klimatu, daná různou expozicí svahů a silnými teplotními inverzemi na dnech údolí. Mikroklima skal je ještě extrémnější a podílí se na vzniku skalních stepí (pleší).

Vegetace: Varianta základní: Základním typem potenciální přirozené vegetace jsou hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Na strmých sklonech jižního kvadrantu se vyskytují teplomilné břekové doubravy (Sorbo torminalis-Quercetum), které na skalách střídá přirozené bezlesí s vegetací svazu Alysso-Festucion pallentis. Na prudkých svazích, zejména severního kvadrantu, se objevují suťové lesy (Aceri-Carpinetum), vzácně se objevují i ostrůvky lipových bučin (Tilio cordatae-Fagetum). Pod hranami plošin (mimo jižní kvadrant) se objevují acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae). Podél potoků se zpravidla vyskytují ptačincové olšiny (Stellario-Alnetum glutinosae), na místech s déle stojící vodou bažinné olšiny (Carici acutiformis-Alnetum), v nivě větších řek lužní lesy ze svazu Alno-Ulmion. Polopřirozenou náhradní vegetaci tvoří ovsíkové louky svazu Arrhenatherion, na výslunných stanovištích acidofilní teplomilné trávníky svazu Koelerio-Phleion phleoidis. Potoční nivy provází vegetace svazu Calthion.

Varianta stříbrská: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří mozaika hercynských černýšových dubohabřin (Melampyro nemorosi-Carpinetum) a acidofilních bikových doubrav (Luzulo albidae-Quercetum petraeae), na hranách skal s reliktními bory (Dicrano-Pinion).

K: 2AB0 (+), 2AB1 (1), 2AB1-2x (5), 2AB3x (22), 3A1-2 (2), 3AB-B1-2 (4), 3A3 (2), 3AB3 (15), *3B3 (20), 3BC3 (7), *4B3 (5), 4BC3 (4), 4BC5a (10), 4C7a (3). Pozn.: STG 2. v.s. tohoto typu nemusejí být zastoupeny v RBC Slapského bioregionu.

Současné využití krajiny:

Lesy 71 %, travní p. 11 %, vodní pl. 7 %, pole 3,5 %, sady 3 %, sídla 2,5 %, ostatní 2 %.

Lesy v Plzeňském jsou součástí velkých lesních celků, na Křivoklátsku i lesních komplexů. Ve všech bioregionech však zpravidla asi polovinu svahů údolí pokrývají lesy, které nepřekračují na okolní plošiny. V dřevinné skladbě dominují kulturní bory, na severních svazích často se smrkem, nebo zde převažují kulturní smrčiny. Na skalách je však převaha borovice přirozená. Zvláště při okrajích lesů jsou v Křivoklátském bioregionu časté akáty. V  Křivoklátském bioregionu se nacházejí i větší plochy lesů s přirozenější skladbou (duby, lípy, habr, javory, borovice na skalách, suťové lesy, bučiny s habrem). Lesy v Plzeňském bioregionu chrání PP Petrské údolí (hájová lesní vegetace s relativně teplomilnými prvky) a lesy jsou i součástí PP Čerňovice (skalnaté stráně s teplomilnou květenou). V Křivoklátském bioregionu leží rozsáhlejší NPR Chlumská stráň (dubohabřina s lípami, břízou, borovicí, javorem klenem a tisem), částečně sem zasahuje PR Háj (listnatý les na strmém svahu) a PR Zábělá (dubohabřina s bohatou květenou), PR Krašov (smíšené lesy, suťové lesy, lesostep s dřínem, skály, hnízdiště výra) a PR Třímanské skály (reliktní bor a skalní step na spilitové vložce).

Travní porosty jsou především v nivách uprostřed lesů. Většinou jsou neužívané. Časté jsou i bývalé pastviny na suchých stráních.

Vodní plochy nejčastěji tvoří vodní toky, nejvíce široká řeka Berounka. V Plzeňském bioregionu k celkově velkému zastoupení vodních ploch přispívá protáhlá úzká nádrž Hracholusky s plochou přes 400 ha, bez ní by bylo zastoupení vodních ploch v typu pouze 5 %. Na malých přítocích jsou v horní části údolí ojedinělé malé rybníky a nádrže. Součástí maloplošných chráněných území jsou pouze menší potoky.

Pole jsou malá a středně velká a nacházejí se jednak na ploších svazích a širších dnech velkých údolí, jednak při horních okrajích údolí. Často se zde ještě zachovaly zbytky mezí s křovinami. Pole jsou zpravidla ohraničena lesy, vodními toky a chatovými koloniemi.

Sady se nacházejí jen po obvodech sídel a v zahrádkových koloniích.

Sídla jsou především tvořena malými vesnicemi. Do segmentu v Plzeňském bioregionu zasahuje město Stříbro s dominantami kostelů (městská památková zóna). Velmi četné jsou dnes bohužel rozsáhlé a místy prakticky souvislé chatové kolonie, mimo les přecházející v zahrádkové kolonie; často se zde nacházejí i tábory. Pro typ v Křivoklátském bioregionu jsou velmi charakteristické četné zříceniny hradů (Krašov, Libštejn). Na hraně údolí se ve vsích často nacházejí kostely a kaple.

Náhradní typy: -3UQ.

Cílové ekosystémy: přirozené: AD, XD-A, HD, BU-K, SU, SP, LO-LU, VO-LT, VO-V

náhradní: AT, MT

 

-4BE Erodované plošiny na spraších v suché oblasti 4. v.s.

- similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.19, 1.21, 1.28, 1.42, 1.50.

Okolí Plzně: Nevřeň

Tento typ se vyskytuje v jižní polovině Čech a na jihozápadní Moravě. Segmenty jsou situovány na dna menších zdvižených tektonických sníženin, závětrné svahy širokých úvalových údolí a na závětrné plošiny orientované k východu. Segmenty typu jsou malé a středně velké. Typ je tvořen dohromady 52 segmenty s průměrnou plochou 5,3 km2 a celkovou plochou 276 km2. Rozhodující plocha typu (142 km2) leží v Plzeňském bioregionu (1.28).

Reliéf je tvořen sprašovými plošinami sklánějícími se k východu. V nich se vytvořily ploché úpady a na jejich dnech časté strže. Nad plošiny se zvedají ojedinělé pahorky tvořené skalními horninami. Charakteristické jsou těžební jámy cihelen a keramických závodů.

Substrátem jsou sprašové hlíny s příměsí podložních hornin, zpravidla břidlic nebo rul.

Půdy jsou vzácně hnědozemě, dominují luvizemní hnědozemě a luvizemě, ve sníženinách jsou i oglejené luvizemě a pseudogleje. Půdy jsou tedy spíše těžší, hlinité, slabě kyselé.

Klima je mírně teplé a ve 4. veget. stupni podprůměrně vlhké (MT11, MT9, MT7, vzácněji i MT5). Jsou zde různé, zpravidla však průměrné podmínky pro tvorbu teplotních inverzí.

Vegetace: Varianta jižních a západních Čech (1.21, 1.28, 1.42): Potenciální přirozenou vegetaci tvoří acidofilní doubravy ze svazu Genisto germanicae-Quercion, zejména bikové (Luzulo albidae-Quercetum petraeae) nebo jedlové (Abieti-Quercetum). Podél potoků se vyskytují nivy s vegetací podsvazu Alnenion glutinoso-incanae. Na odlesněných místech jsou charakteristické luční porosty svazu Caricion fuscae i Calthion, na suchých místech svazu Cynosurion a Violion caninae.

Varianta křivoklátská (1.19): Potenciální přirozenou vegetaci tvoří bezkolencové doubravy (Molinio arundinaceae-Quercetum), které na konvexních tvarech doplňují černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum).

SD: 4AB3 (25), 4B3 (62), 4B4 (10)

K: *4BC5a (3).

Současné využití krajiny:

Lesy 5,5 %, travní p. 7 %, vodní pl. 1 %, pole 74 %, sady 4 %, sídla 4,5 %, ostatní 4 %.

Lesy jsou vzácné a v některých segmentech zcela chybějí. Jsou vázány na strže a svahy úpadů, ale časté jsou i menší lesy na plošinách. Převažuje v nich borovice, hojně jsou zastoupeny i smrky, na okrajích porostů duby, jasany a břízy. Typické jsou rozrůstající se olšiny v nivách potoků. Nenachází se zde žádné maloplošné zvláště chráněné území.

Travní porosty jsou zastoupeny 2x méně než v typu 4BE. Jsou vázány téměř výhradně na nivy potoků, kde jsou často opuštěny a mění se v ruderalizované mokřady. Biologická hodnota porostů je nízká.

Vodní plochy jsou vzácné, zastoupené pouze malými rybníky a hladinami potoků. Jejich biologická hodnota je zpravidla nízká.

Ve využití typu dominují pole, zpravidla středně velká a velká, obdélníkových tvarů. Dřeviny se objevují jen podél potoků a okresních silnic. Pole jsou oddělena především zarostlými stržemi a komunikacemi. Mnoho polí bylo odvodněno trubkovou drenáží a tak často zmizely dělící linie malých vodních toků.

Sady jsou vzácné a tvořené pouze skupinami stromů u vesnických domů. Zvláště v západních Čechách je zastoupení ovocných dřevin malé.

Sídla jsou velmi odlišná od příbuzného typu 4BE. Zde převažují kompaktní malé a středně velké vesnice, v Plzeňském bioregionu v zuboženém stavu. Vyskytuje se zde několik městeček a malých měst (např. Kralovice, Dačice) a leží zde i předměstí Klatov. Velké množství sídel včetně malých vesnic má bohatou historii a architektonické památky, především kostely a drobné zámky.

Náhradní typy: +-4RE, -3BE+-4BL+-4PM

Cílové ekosystémy: přirozené: BU-K, AD, HD, LO-PO

náhradní: MT

 

4PJ Pahorkatiny na bazickém krystaliniku 4. v.s.

- similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.28, 1.40, 1.41, 1.70.

Okolí Plzně: vrch Kluk u Robčic

Typ se nachází převážně v jihozápadních Čechách, ojediněle též na dně kotliny v Jesenickém bioregionu (1.70). Většinou je tvořen malými segmenty, pouze v Branžovském bioregionu (1.40) jsou segmenty i středně velké. Segmenty typu tvoří zpravidla nižší povrch mezi vyššími vrchy v okolí. Typ je dohromady zastupuje 13 segmentů s průměrnou plochou 9,2 km2 a celkovou plochou 120 km2. Rozhodující plocha typu (69 km2) leží v Branžovském bioregionu.

Reliéf je tvořen více či méně nápadnými, více či méně izolovanými pahorky s konvexně-konkávním profilem svahů, oddělenými otevřenými, plochými, často podmáčenými sníženinami. Pahorky v pohraniční části Branžovského bioregionu (1.40) jsou nápadné, strmě vystupující a převýšení od úpatí mají i přes 150 m. Na ostatním území jsou pahorky plošší, s převýšením od úpatí kolem 60 m. V Plzeňském (1.28) a Brdském (1.44) bioregionu ve hřbetnici pahorků ojediněle vystupují buližníkové skály s výškou až 10 m.

Substrát je tvořen většinou spility (podmořskými paleovulkanity), vystupujícími v pruzích ve směru jihozápad - severovýchod. Pouze v pohraniční oblasti Branžovského a v Jesenickém bioregionu se nacházejí odolnější diority a amfibolity.

Půdy mimo les jsou převážně eutrofní kambizemě, na dioritech a amfibolitech jsou neutrální kambizemě a na vložkách břidlic pak typické kyselé kambizemě. V lesích jsou všeobecně udávány slabě kyselé kambizemě, na vrcholech kamenité. Rankery a litozemě jsou velmi vzácné.

Klima je mírně teplé, srážkově průměrné (MT4, MT7, v Brdech MT5), pouze v Plzeňském bioregionu je sušší a mírně teplejší (MT10). Projevuje se odlišná orientace svahů, zřetelně teplejší jsou jihozápadní svahy a hřbety. V plochých sníženinách mezi pahorky jsou podmínky pro tvorbu středně silných teplotních inverzí.

Vegetace: Varianta nižších poloh (1.28 a sz. část 1.44): Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří lipové bučiny (Tilio cordatae-Fagetum). Na prudkých svazích mimo jižní kvadrant se objevují suťové lesy asociací Aceri-Carpinetum a Mercuriali-Fraxinetum. Podél potoků se vyvinuly nivy s vegetací podsvazu Alnenion glutinoso-incanae. Na odlesněných místech jsou charakteristické luční porosty svazu Arrhenatherion a Cynosurion, na vlhkých místech svazu Calthion.

Varianta vyšších poloh (1.40, 1.41, jižní část 1.44, 1.70): Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří kyčelnicové bučiny (Dentario enneaphylli-Fagetum) a suťové lesy patří i do asociace Lunario-Aceretum

SD: *4AB3 (15), 4B3 (55), 4BD3 (20), 4BC3 (3), *4B4 (5)

K: 4A2-3 (+) – jen v 1.28 a 1.44, *4BC5a (2).

Současné využití krajiny:

Lesy 24 %, travní p. 10 %, vodní pl. 0,5 %, pole 58,5 %, sady 3 %, sídla 2 %, ostatní 2 %.

Lesy jsou převážně středně velké a malé a typicky jsou vázány na vrcholky pahorků. Převažují kulturní smrčiny s příměsí borovice a modřínu. Zvláště při okrajích lesů se objevují přimíšené původní dřeviny - především buk a javor klen. Často se vyskytují i duby, bříza a topol osika. V Branžovském bioregionu je PP Chudenická bažantnice s plochou 16 ha, se smíšeným porostem dubů, modřínu a javoru klenu. Nachází se zde i arboretum - NPP Americká zahrada.

Travní porosty jsou poměrně vzácné; především jsou na dnech sníženin a nehojných odlesněných strmých svazích.

Vodní plochy jsou vzácné, převážně jsou tvořeny hladinami potoků a ojedinělých malých rybníků.

Díky úrodným půdám převládají pole, a to pole středně velká a velká, bez dřevin. Zpravidla jsou situována do plošších svahů na úpatí pahorků. Nahoře jsou ohraničena lesy, dole vodotečemi s porosty dřevin a sady po obvodech sídel.

Sady jsou vázány jen na rodinné domy, především po obvodech vesnic. V Branžovském bioregionu jsou sídla zastoupena především vysídleneckými malými vesnicemi (mnohé již zanikly) a městečkem Chudenice. Nacházejí se zde zbytky zděné lidové architektury. Vesnice v Plánickém bioregionu (1.41) jsou středně velké, v Brdském velké. Vesnice Olešná je památkovou zónou lidové architektury.

Náhradní typy: -+4II, 4VJ, v 1.44 4PQ.

Cílové ekosystémy: přirozené: BU-K, LO-PO

náhradní: MT

 

-4PR Pahorkatiny na kyselých plutonitech v suché oblasti 4. v.s.

- kontrastně-similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.20, 1.27, 1.28, 1.29, 1.42.

Okolí Plzně: SZ od Myslinky

Typ se nachází ve středních a jihozápadních Čechách. Je tvořen především malými a středně velkými segmenty. Nejrozsáhlejší plochu zabírá ve Slapském (1.20) a Plzeňském (1.28) bioregionu, malým segmentem je zastoupen v Sušickém bioregionu (1.42). Typ je dohromady tvořen 17 segmenty s průměrnou plochou 5,8 km2 a celkovou plochou 98 km2. Největší plochu zabírá typ v bioregionech Slapském (1.20) – 50 km2 a Plzeňském (1.28) – 25 km2, nejmenší v Blatenském (1.29) – 3 km2.

Reliéf má charakter typické pahorkatiny s převážně nápadnými kopci, oddělenými otevřenými konkávními sníženinami. Převýšení kopců je ve Slapském, Plzeňském a Sušickém bioregionu 50 - 100 m, v Tachovském (1.27) a Blatenském (1.29) bioregionu 60 - 120 m. Na vrcholcích kopců se vyskytují skály a akumulace žokovitých balvanů. Balvany jsou soliflukcí rozvlečeny po svahu a místy tvoří balvanové proudy. Takovéto stanoviště se nachází i v PP Valcha v Tachovském bioregionu. Mnohé pahorky jsou nízkými exfoliačními klenbami. Časté jsou malé a středně velké, částečně ještě aktivní lomy, které poškozují až likvidují krajinné dominanty tvořené vyššími kopci. Malé opuštěné lomy jsou často zatopeny vodou.

Substrát je tvořen žulami a nejkyselejšími typy granodioritů. Horniny zvětrávají v drobný štěrk až hrubý písek, zvětraliny však obsahují i velké kameny a balvany.

Půdy mimo les jsou většinou kyselé typické kambizemě, v lesích převažují silně kyselé typické kambizemě. V Tachovském bioregionu jsou na hřbetech větší plochy údajně extrémních (železitých) podzolů. Na vrcholech zvláště výrazných kopců jsou zpravidla vysýchavé rankery, kambizemní rankery a silikátové litozemě. Barva půd je světle žlutohnědá.

Klima je mírně teplé a ve 4. veget. stupni mírně podprůměrně vlhké (MT7, MT4); do teplejšího Slapského a Plzeňského bioregionu zasahuje i oblast MT10. Projevuje se odlišná orientace svahů, zřetelně teplejší jsou jižní svahy a hřbety. Vrcholky jsou ovlivněny větrným prouděním. V plochých sníženinách mezi pahorky jsou podmínky pro tvorbu středně silných teplotních inverzí.

Vegetace: Varianta základní (1.20, 1.29, 1.42): V potenciální přirozené vegetaci dominují acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae). Na skalách se objevují reliktní bory (Dicrano-Pinetum a Cladonio rangiferinae-Pinetum sylvestris). Podél potoků se vyskytují nivy s vegetací podsvazu Alnenion glutinoso-incanae. Na odlesněných místech jsou charakteristické luční porosty svazu Arrhenatherion a Cynosurion, na písčitých místech i Corynephorion, vlhká místa hostí luky svazu Calthion i velmi ojedinělé rašelinné louky svazu Caricion fuscae.

Varianta západočeská (1.27, 1.28): Základním typem potenciální přirozené vegetace jsou brusinkové borové doubravy (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum), které lokálně doplňují acidofilní jedliny (Deschampsio flexuosae-Abietetum). Reliktní bory a rašelinné louky jsou zde hojnější.

D: 3AB1-2 (5), 3AB3 (20), 4AB1-2 (3), 4AB3 (40), 4B3 (10), *4AB4 (8)

K: 3A1-2 (+), 3A3 (5), 4A1-2 (+), 4A3 (5), *4A-AB5b (2), *4BC5a (2).

Současné využití krajiny:

Lesy 51 %, travní p. 6 %, vodní pl. 1 %, pole 29 %, sady 3 %, sídla 2 %, lomy 1 %, ostatní 1 %.

Lesy výrazně převažují, jejich zastoupení je vyšší než v obdobném typu 4PR (tam 37 %), neboť půdy kromě toho, že jsou kyselé, jsou zde sušší a nevhodné pro zemědělství. Lesy jsou převážně velké, místy středně velké. Převažují borové kultury, méně zastoupeny jsou smrkové kultury. Přirozené lesy téměř chybějí a dokonce i příměs původních listnatých dřevin je vzácná. Příměs dubu se objevuje místy v Plzeňském bioregionu. Při okrajích lesů jsou břízy a místy již trnovník akát. Naleziště kručinečky křídlaté na okraji kulturního boru je chráněno v 1.20 v PP Kosova hora, v Tachovském bioregionu je ve zmíněné PP Valcha (2 ha) na skalách chráněn přes 180 let starý reliktní bor s podrostem.

Travní porosty jsou poměrně vzácné. V nivách převažují přemokřené opuštěné louky, které se mění v ruderalizované mokřady, intenzivní louky tvoří menší segmenty v odvodněných depresích.

Vodní plochy jsou tvořeny spíše ojedinělými malými rybníky, v Blatenském bioregionu i středně velkým rybníkem. Stojaté vody jsou zastoupeny též jezírky v opuštěných žulových lomech, především v Plzeňském bioregionu. Z tekoucích vod jsou zde pouze malé a středně velké potoky.

Pole jsou středně velká a leží především na úpatích svahů kopců a v odvodněných depresích. Zpravidla se v nich ještě nacházejí zbytky kamenic s porosty dřevin. Pole jsou ohraničena především lesy.

Sady se nacházejí pouze po obvodech vesnic a v zahrádkové kolonii u Klatov. Sídla tvoří hlavně malé vesnice, které se zvolna vylidňují a některé se mění v chalupářské osady. Leží zde též předměstí Klatov. Zpravidla poblíž rybníků, které leží v sousedních biochorách podmáčených sníženin, jsou chatové kolonie, především v Blatenském bioregionu. Na vrcholech kopců se místy tyčí kostely a telekomunikační věže.

Náhradní typy: -3BR+4PR, -4VR, -4BR+-4VP, v 1.29 4PR+-4PP

Cílové ekosystémy: přirozené: AD, BU-K, BU-AJ, BO-A, SP, LO-PO

náhradní: AT, MT

 

4RN Plošiny na zahliněných štěrkopíscích 4. v.s.

- similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.19, 1.21, 1.26, 1.27, 1.31, 3.5.

Okolí Plzně: severní svah Krkavce, Chotíkov – Nová Hospoda a dál po karlovarské silnici

Typ se nachází hlavně v hercynské podprovincii, a to ve výše položených kotlinách a pánvích, především u jejich okrajů a na plochých návrších. Protáhlé segmenty se objevují i podél podbeskydských řek. Tento typ je tvořen 46 malými i velkými segmenty s průměrnou velikostí 3,6 km2 a celkovou plochou 167 km2. Největší plochu zabírá typ v bioregionech Třeboňském (1.31) – 58 km2 a Podbeskydském (3.5) – 57 km2, nejmenší v Bechyňském (1.21) – 5 km2.

Reliéf má charakter mírně zvlněné a mírně ukloněné plošiny, přičemž úklon směřuje ke středu pánve. Povrch plošiny bývá u okrajů rozčleněn úpady a uprostřed větších segmentů mělkými údolími (s hloubkou do 25 m) alochtonních toků.

Substrát je tvořen především zahliněnými a zajílenými křídovými a neogenními písky. Na úpatí Krušných hor v Chebsko-Sokolovském bioregionu (1.26) a především na úpatí Karpat v Podbeskydském bioregionu (3.5) je budován rozsáhlými akumulacemi proluviálních štěrků. Tyto štěrky nejsou příliš vytříděné, obsahují i hlinitou příměs a zvláště štěrky ze slabě vápnitých flyšových pískovců nejsou příliš kyselé. Jihozápadně od Chýnova na severovýchodním okraji Třeboňského bioregionu (1.31) tento typ zahrnuje i zvětraliny permských vápnitých pískovců, slepenců a jílovců.

Půdy jsou většinou typické kambizemě, které na více vytříděných štěrcích dále od hor přecházejí v arenické kambizemě. V Třeboňském bioregionu převažují kyselé kambizemě. Půdy jsou zpravidla lehčí, hlinito-písčité, na úpatích hor kamenité, podprůměrně živné.

Klima je mírně teplé a většinou srážkově podprůměrně vlhké (MT10, MT4), v Podbeskydském bioregionu naopak výrazně vlhké. Vlivem vyvýšené polohy v kotlinách a pánvích nejsou přízemní teplotní inverze příliš výrazné, avšak regionální teplotní inverze sem zasahují.

Vegetace: Varianta hercynská základní (1.19, 1.21, 1.26, 1.27): Potenciální přirozenou vegetaci tvoří acidofilní doubravy svazu Genisto germanicae-Quercion, a to snad bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae), na Tachovsku i brusinkové borové doubravy (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum). Vzácná vlhká místa hostí olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných suchých místech lze očekávat krátkostébelné trávníky svazu Violion caninae, na vlhkých se dají předpokládat vlhké louky svazu Molinion a ojediněle se mohou vyskytovat rašelinné louky svazu Caricion fuscae.

SD: *4A3 (5) – zřejmě jen v 1.27 a 1.31, 4AB3 (67), *4B3 (15), 4BC3 (5) – zřejmě jen v 3.5, *4AB4 (7) – mimo 1.31

K: *4BC5a (1), *4BC5b (+).

Současné využití krajiny:

Lesy 36 %, travní p. 7,5 %, vodní pl. 0,5 %, pole 49 %, sady 2 %, sídla 2,5 %, ostatní 3 %.

Zastoupení dvou nejhojnějších způsobů využití - lesů a polí je v jednotlivých segmentech velmi rozdílné. V některých malých segmentech se nacházejí prakticky pouze pole nebo lesy, ve větších segmentech bývají zastoupeny všechny způsoby využití, přičemž lesy nebo pole výrazně převažují.

Lesy mají též velmi proměnlivé zastoupení a většinou tvoří středně velké celky. Drobné lesíky jsou charakteristické pro krátké svahy v Podbeskydském bioregionu, velké lesní komplexy přesahují na segmenty tohoto typu zvláště v Třeboňském bioregionu (1.31). V dřevinné skladbě zcela dominuje borovice lesní, v některých segmentech je příměs smrku. V malých lesících na úpatí Krušných hor a v Podbeskydském bioregionu převažují smrkové lesy s výraznou příměsí jasanů, olší, dubu letního, buku a javoru klenu.

Travní porosty jsou většinou velmi vzácné, vázané na ojedinělé krátké strmější svahy. Malé segmenty travních porostů jsou zpravidla opuštěné a bez velké biologické hodnoty.

Vodní plochy jsou ojedinělé a s výjimkou Podbeskydského bioregionu nedosahuje jejich zastoupení 0,5 %.

V průměru nejhojnější jsou pole, a to zvláště v Tachovském (1.27) bioregionu. Pole s výjimkou Podbeskydského bioregionu jsou velká a dělící linie jsou zpravidla bez doprovodu dřevin.

Sady jsou vzácné a tvořené pouze zahrádkami u vesnických obydlí. Sídla jsou v západních Čechách velmi vzácná, tvořená převážně malými zanikajícími osadami; výjimkou je město Stříbro.

Náhradní typy: 4RU

Cílové ekosystémy: přirozené: AD

náhradní: AT

 

-4VP Vrchoviny na neutrálních plutonitech suché oblasti 4. v.s.

- kontrastně-similární

Vyskytují se v bioregionech: 1.16, 1.20, 1.28.

Okolí Plzně: východní svahy Vysoké k Úhlavě

Jde o vzácný typ, zastoupený jen v sušších oblastech středních a západních Čech několika malými segmenty. Typ je tvořen dohromady 8 segmenty s průměrnou plochou 3,5 km2 a celkovou plochou 28,1 km2. Největší plochu zabírá typ v bioregionu Slapském (1.20) – 21 km2, nejmenší v Plzeňském (1.28) – 3,1 km2.

Reliéf charakterizují strukturní hřbety a suky s převýšením většinou do 150 m. V menší míře jsou zastoupeny skalní tvary zvětrávání a odnosu. Poměrně běžné jsou drobné opuštěné lomy.

Geologické podloží tvoří většinou biotit-amfibolické granodiority, místy doplněné žulami, diority a porfyrovými žílami. Horniny větrají převážně na hrubě písčitý materiál, z nějž vystupují žokovité balvany.

V půdním pokryvu se významněji uplatňují pouze typické kambizemě, ať už v nasycené či kyselé varietě. Na ojedinělých sutích a skalách jsou rankery a litozemě.

Klima je mírně teplé a relativně suché až velmi suché. Zastoupeny jsou klimatické oblasti MT10, MT11. Teplotní inverze nejsou příliš výrazné, jsou vázány jen na dna údolíček; pro charakter vegetace jsou podstatnější expozice svahů.

Vegetace: Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří acidofilní jedlové doubravy (Abieti-Quercetum), které místy na výhřevných svazích mohou přecházet v černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Na severních svazích dominují lipové bučiny (Tilio cordatae-Fagetum). Sutě pokrývají ojedinělé, maloplošné a nepříliš výrazné suťové lesy, nejspíše habrové javořiny (Aceri-Carpinetum). Podél potoků se vyskytují nivy s vegetací podsvazu Alnenion glutinoso-incanae. Na odlesněných místech jsou charakteristické luční porosty svazu Arrhenatherion a Cynosurion, na vlhkých místech svazu Calthion.

D: 3AB3 (15), *3B3 (15), 4B3 (43), 4AB3 (20)

K: *3AB-B1-2 (1), 4AB-B1-2 (1), *4BC3 (4), 4BC5a (1).

Současné využití krajiny:

Lesy 52 %, travní p. 11,5 %, vodní pl. 1 %, pole 33 %, sady 1 %, sídla 0,5 %, ostatní 1 %.

Lesní porosty jsou součástí menších až středně velkých celků. Dominují kulturní smrčiny, porůznu s příměsí borovice, modřínu, dubu, méně buku, jedle, lípy aj. Porosty s přírodě blízkou dřevinnou skladbou jsou zastoupeny minimálně.

Travní porosty jsou situovány do nečetných nezalesněných potočních niv a prudších svahů a mají většinou charakter kulturních luk a pastvin, v lesích naopak opuštěných lad.

Povrchové vody reprezentuje řídká síť drobných potůčků a nemnoha rybníčků, ojediněle se nacházejí i zatopené lomy.

Pole se nacházejí zejména v relativně plošších územích při vnějších okrajích segmentů. Jsou spíše středně velká a menší, omezena zejména okraji lesních porostů a komunikacemi.

Sady jsou výhradně po obvodech vesnic. Sídla reprezentují pouze drobné vsi, osady a samoty.

Náhradní typy: -4PP.

Cílové ekosystémy: přirozené: BU-K, HD, SU, BO-A, LO-PO

náhradní: MT

 

4ZT Hřbety na křemencích 4. v.s.

- kontrastní

Vyskytují se v bioregionech: 1.19, 1.20, 1.22, 1.28, 1.41, 1.43, 1.44, 1.46, 1.50, 1.53, 1.70.

Okolí Plzně: Čilina, Hradiště – Kokotsko, Stradiště, Hůrka u St. Plzence – Sutice, Radyně, Farská skála, Vysoká

Typ je tvořen mnoha drobnými protáhlými segmenty především v území mezi Klatovy, Plzní, Rakovníkem, Dobříší a Příbramí. Ojedinělé segmenty se nacházejí i na Českomoravské vrchovině, v Jesenickém bioregionu (1.70) a jeho nejbližším okolí. Typ je tvořen dohromady 106 segmenty s průměrnou plochou 1,9 km2 a celkovou plochou 202 km2. Největší plochu zabírá typ v bioregionech Brdském (1.44) – 95 km2 a Plzeňském (1.28) – 30 km2, nejmenší v Pelhřimovském (1.46) – 1,3 km2.

Reliéf má charakter většinou mírně vystupujících hřbetů ve směru jihozápad-severovýchod. Na jejich hřbetnici nebo svazích vystupují skalní hrany nebo řady skalek a skal. Relativní výška hřbetů je 40 - 160 m a výška skal zpravidla do 15 m, ale existují i skalní vrcholy vysoké až 40 m. Část skal vystupuje nad koruny stromů a tvoří tak specifické ekotopy i výhledové body. Pod skalami jsou pleistocénní balvanové osypy, proudy a moře. Na většině segmentů byly v minulosti otevřeny dnes opuštěné malé kamenolomy. Po obvodu Brdského bioregionu (1.44) a v jeho blízkém okolí jsou ve hřbetech i opuštěné doly na železnou rudu. Na velkém množství segmentů se nacházela hradiště neolitu a doby bronzové a na mnoha jsou dodnes patrné valy. Časté jsou stavby středověkých hradů. Buližníkové kamýky jsou chráněny v 1.19 v PP Jouglovka, v 1.28 v PP Andrejšky a PP Loupensko.

Substrát je tvořen v Plzeňském (1.28), Křivoklátském (1.19) a Plánickém bioregionu (1.41) černými proterozoickými silicity (buližníky), v Brdském a ve východním cípu Plzeňského bioregionu kambrickými a ordovickými křemennými pískovci a slepenci, v ostatních bioregionech jsou světlé proterozoické křemence. Tyto horniny tvoří zpravidla skalní útvary, které jsou vypreparovány z okolních méně odolných břidlic a drob. Klasické naleziště zkamenělin chrání v 1.28 PP Černá stráň a v 1.44 PP Rumpál.

Půdy na skalách jsou kyselé litozemě, v jejich okolí jsou kyselé hnědé rankery, na svazích přecházející do silně kyselých kambizemí. Přesto půdy na sutích a na úpatích skal jsou místy překvapivě živné, což dokládá až nitrofilní vegetace. Všechny půdy jsou silně kamenité s hlinitou příměsí, většinou lehké, propustné.

Klima je mírně teplé, srážkově ve 4. veget. stupni mírně podprůměrné, především v Plzeňském a Křivoklátském bioregionu, které náležejí klimatické oblasti MT11, MT10 a MT7. Mírně vlhčí, srážkové průměrné (MT7, MT5) jsou segmenty ve většině bioregionů. Díky vystupujícím tvarům reliéfu jsou hřbety nadprůměrně větrné a velmi vysýchavé. Jižní svahy jsou většinou značně teplé.

Vegetace: Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří mozaika acidofilních lesních společenstev. V jižním kvadrantu převažují bikové doubravy (Luzulo albidae-Quercetum petraeae), na severním bikové bučiny (Luzulo-Fagetum). Na prudkých svazích mimo jižní kvadrant se občas objevují i suťové lesy (Aceri-Carpinetum, Mercuriali-Fraxinetum). Charakteristickým prvkem jsou reliktní bory (Dicrano-Pinetum) nebo alespoň brusinkové borové doubravy (Vaccinio vitis-idaeae-Quercetum).

K: 3A1-2 (2), 3AB1-2 (8), 3AB3 (10), 4A1-2 (4), 4AB1-2 (15), 4A3 (15), 4AB3 (36), 4B3 (5), 4BC3 (5).

Současné využití krajiny:

Lesy 86 %, travní p. 6 %, vodní pl. 0 %, pole 6,5 %, sady 0 %, sídla 0,5 %, ostatní 1 %.

Zcela dominují lesy, které jsou součástí lesních komplexů přesahujících z okolí. V Plzeňském, Plánickém, Českokrumlovském a Velkomeziříčském bioregionu převažují středně velké lesy, pokrývající pouze vlastní hřbet a přilehlé ploché svahy. V lesích dominují kulturní smrčiny, avšak zvláště v Plzeňském, Křivoklátském a Českokrumlovském bioregionu je hojná borovice, která místy i převládá. Přirozený výskyt má borovice na skalách a balvanových akumulacích. Typickou příměs tvoří na skalách bříza bělokorá a dub letní i zimní. Kromě těchto lesů se zachovaly i menší porosty s převážně přirozenou skladbou dřevin na svazích a úpatích - bučiny (většinou s dubem) a suťové lesy s javory a lípami. Lesy jsou chráněny v 1.19 v PR Jouglovka (reliktní bory, zakrslé doubravy, habrové javořiny), podobné jsou v 1.28 v PP Andrejšky a PP Loupensko. Nejhojnější je tento typ v Brdském bioregionu a je zde i nejvíce chráněných porostů: PR Žďár, PR Kuchyňka (obě se suťovými lesy), PR Hradec (reliktní bory, bikové bučiny, lipové javořiny). Zasahuje sem zřejmě i PR Kokšín (smíšený listnatý les).

Travní porosty jsou zachovány především na teplejších strmějších jižních svazích, kde původně byly pastviny a na severních svazích, kde se mezi lesy nacházely lesní louky. Dnes jsou většinou opuštěné a porosty mimořádné hodnoty zde asi nejsou známy.

Vodní plochy se zde nevyskytují, pouze po obvodu hřbetů bývají prameny.

Pole jsou zastoupena výhradně na plochých úpatích, kam přesahují z okolí. Jsou zpravidla středně velká a ohraničená především lesy.

Sady prakticky chybějí, nachází se zde jen málo na okrajích obcí. Sídla přesahují do tohoto typu pouze ojediněle a jen svými okraji. Většinou se jedná o malé a středně velké vesnice. Na hřbetech se typicky vyskytují rozsáhlá prehistorická hradiště a jejich akumulace v tomto typu biochory nemá obdoby. Na některých skalách stojí dodnes středověké stavby (hrady Radyně, Skála, románský kostel ve St. Plzenci, bývalý klášter Veliz, Zbirožský zámek přestavěný z hradu atd.). Mnohé tyto vrcholy sloužily jako shromaždiště lidu a poutní místa. Dnes zde přibyly retranslační věže a nacházejí se zde i hvězdárny vč. hvězdárny v Ondřejově u Prahy.

Náhradní typy: -

Cílové ekosystémy: přirozené: BO-A, BU-A, AD, BU-K, SP, SU

náhradní: AT