Rekonstrukce vegetace
Rekonstrukce vegetace
RNDr. Jaromír Sofron, Mgr. Jaroslava Nesvadbová
Mapa rekonstruované vegetace přináší informace pomocí stanovených vegetačních jednotek o plošném vymezení rostlinných společenstev vytvořených samou přírodou, jež jsou v rovnováze s přírodním prostředím dané lokality. Liší se tedy podstatně od stavu aktuální vegetace, hluboce přeměněné člověkem a jejich vzájemným srovnáním demonstruje stupeň narušení přírody Plzně antropickou činností. Mapa zpřesňuje rekonstrukci vegetace města oproti Geobotanické mapě ČSSR, list M-32-XX Plzeň, 1:200.000 (1968) jednak lokálně jiným vymezením borových doubrav a jednak vymezuje dané jednotky detailněji.
Popis mapových jednotek:
Luhy a olšiny (LO), složené zvl. ve stromovém patře z olše lepkavé (Alnus glutinosa) a jasanu (Fraxinus excelsior) s pravděpodobnou příměsí vrby křehké (Salix fragilis), klenu (Acer pseudoplatanus) aj., vyplňovaly nejen holocénní náplavy den říčních údolí, ale provázely i toky drobnějších vodotečí. V jejich keřovém patře se uplatňovaly různé druhy vrb (Salix sp. div.) a střemcha (Padus avium), v bylinném patře, jež bylo zřejmě druhově bohaté, např. bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), svízel přítula (Galium aparine), pýrovník psí (Elymus caninus), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), krabilice hlíznatá (Chaerophyllum bulbosum), popenec břečťanovitý (Glechoma hederacea), škarda bahenní (Crepis paludosa), ptačinec hajní (Stellaria nemorum) aj. Až na ojedinělé fragmenty se tyto porosty nezachovaly a byly přeměněny převážně na polokulturní jedno- a dvousečné louky.
Dubohabřiny (DH) představovaly v Plzni druhově velice bohaté lesy na humózních úrodných půdách na mírných svazích údolí řek, ale i v planární krajině. Ve stromovém patře dominovaly dub (Quercus sp. div.) a habr (Carpinus betulus), lokálně se vyskytovaly i lípy (Tilia cordata, Tilia platyphyllos), klen (Acer pseudoplatanus), mléč (Acer platanoides), jilm (Ulmus glabra), jedle (Abies alba) aj. Bylinné patro bylo obvykle druhově bohaté: jaterník podléška (Hepatica nobilis), lecha jarní (Lathyrus vernus), pryskyřník (Ranunculus nemorosus), pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), mařinka vonná (Galium odoratum), kopytník evropský (Asarum europaeum), violka lesní (Viola reichenbachiana), strdivka nící (Melica nutans), lipnice hajní (Poa nemoralis), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum). Tuto cenosu presentují zachovalé porosty v lese Zábělá a V Pytli.
Reliktní bory (BO) byly v území plošně velice omezené a vázané na extrémní stanoviště vystupujících skal při horních hranách říčních údolí. Borovice (Pinus sylvestris), jež určovaly fyziognomii společenstva, zde měly často silně pokroucené kmeny a stromy byly obvykle velmi nízké. K ní přistupovaly obvykle i dub zimní (Quercus petraea) a bříza (Betula pendula). Stromové patro bylo obvykle značně rozvolněné. V bylinném patře, jež mělo obvykle velice nízké hodnoty celkové pokryvnosti, se vyskytovaly metlička křivolaká (Avenella flexuosa), kostřava ovčí (Festuca ovina), mochna jarní (Potentilla tabernaemontani), kyselka obecná (Acetosella multifida), chlupáček zední (Pilosella officinarum), z mechorostů ploník chluponosný (Polytrichum piliferum).
Borové doubravy (ADb) se soustřeďovaly v území na oligotrofní pískovcové substráty permokarbonu v severozápadní části území. V jejich stromovém patře se vedle (snad dominantního) dubu zimního (Quercus petraea) uplatňovala borovice (Pinus sylvestris). V bylinném patře se vyskytovaly acidofilní druhy: metlička křivolaká (Avenella flexuosa), borůvka (Vaccinium myrtillus), kostřava ovčí (Festuca ovina), jestřábník obecný (Hieracium vulgatum), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), z mechorostů např. paprutka nící (Pohlia nutans) a pokryvnatec Schreberův (Pleurozium schreberi).
Subxerofilní doubravy (SD) se v území soustřeďovaly na ojedinělá, relativně extrémně teplá stanoviště, kde předpokládáme jejich historický výskyt, neboť se z nich do současnosti nic nezachovalo. Byly vyvinuty maloplošně a jen v izolovaných ostrůvcích a navíc v netypické ochuzené formě. Edifikátorem společenstva byl zřejmě dub zimní (Quercus petraea); mohutněji v nich zřejmě bylo vytvořeno keřové patro.
Acidofilní doubravy (AD) byly plošně převládajícími lesy na území města. Na druhovém složení stromového patra měla vedle dubů (Quercus petraea, Q. robur) z ca 20 % podíl jedle (Abies alba); v bylinném patře rostly např. černýš luční (Melampyrum pratense), bika hajní (Luzula luzuloides), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), borůvka (Vaccinium myrtillus), jestřábník obecný (Hieracium vulgatum), kručinka barvířská (Genista tinctoria), kručinka německá (Genista germanica).
Společenstva na skalách se zachovala na ojedinělých strmých skalách v kaňonu Berounky.
Použitá literatura
SOFRON J., NESVADBOVÁ J. (1997): Flóra a vegetace města Plzně. – Západočeské muzeum Plzeň.